Z uvedeného modelu vyplývá, že monetaristé chápou vztah mezi nezaměstnaností a inflací zcela opačně, než
stoupenci původní Phillipsovy křivky, kteří vycházeli z toho, že nezaměstnanost ovlivňuje ceny. Friedman však
vychází naopak z toho, že hybnou silou vývoje nominálního GDP je množství peněz v oběhu, které při svém
zvýšení vede k růstu cenové hladiny, což má vliv na nezaměstnanost. Matematicky je možno zapsat
Friedmanovu verzi krátkodobé křivky takto:
UN - U = ( - e) (4)
kde je kladná konstanta (1>>0), U je skutečná míra nezaměstnanosti, UN přirozená míra nezaměstnanosti,
skutečná míra inflace a e očekávaná míra inflace. Rovnice říká, že pokud je očekávaná míra inflace nižší než
skutečná míra inflace, pak se skutečná míra nezaměstnanosti nachází pod přirozenou mírou nezaměstnanosti a
naopak. Rovnice dále ukazuje na kauzální vztah, který začíná zvýšením peněžní zásoby, což vede k růstu cen,
růstu mezd a snížení nezaměstnanosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat