Příklad v tab. 9.1 demonstruje tvrzení Lafferovy křivky, že stát může dosáhnout zvýšení svého daňového
příjmu i snížením daňových sazeb. To, zda je možno dosáhnout takového výsledku v konkrétní ekonomice v
konkrétní situaci, je však otázkou výsadně empirickou.
Na jedné straně zkušenosti některých ekonomik úspěšnost fiskální politiky doporučované ekonomií strany
nabídky příliš nepotvrzují. Na druhé straně je obecně uznáváno, že zvyšování daňových sazeb má své hranice a
příliš vysoké daňové sazby v dlouhém období podkopávají produktivní potenciál ekonomiky. Pro vyspělé
ekonomiky je v oblasti zdanění od počátku 80. let charakteristický rozdíl mezi politickou rétorikou a
ekonomickou skutečností. Prakticky všechny vlády měly ve svých programech snížení daní. Ve všech 24 zemích
OECD došlo sice ke snížení marginálních sazeb důchodových daní, jenže ke snížení daňového zatížení jako
procenta GDP došlo pouze v Belgii a v Německu, v ostatních zemích daňové zatížení jako procento GDP
vzrostlo!
Žádné komentáře:
Okomentovat