Představitelé ekonomie veřejné volby, zejména James Buchanan, tvrdí, že výše uvedené úvahy jsou svým
způsobem pokrytecké. Základní problém je v tom, zda držitelé obligací skutečně zaplatili za nákup zbrojní
techniky. J.Buchanan říká, že ne. Držitelé obligací pouze vstoupili do soukromého obchodního kontraktu a
dobrovolně se rozhodli spotřebovávat méně dnes (nakoupením obligací) výměnou za vyšší spotřebu v budoucnu
(při splacení obligací obdrží jistinu i úrok), zbrojní techniku však nezaplatili.
Zbrojní techniku zaplatili a břemeno veřejného dluhu nesou generace budoucích daňových poplatníků.
Vysvětlení je následující. Když si vláda vypůjčuje fondy k financování deficitu státního rozpočtu, ptá se: "Kdo
chce koupit státní obligace?" Někteří lidé se dobrovolně přihlásí. Když je však nutno o 20 let později splatit
obligace, vláda se neptá: "Kdo chce zaplatit daně k umoření splatných státních obligací?" Při vyslovení této
otázky by se nikdo dobrovolně nepřihlásil a tak platí nedobrovolně všichni daňoví poplatníci. Situace držitelů
obligací a daňových poplatníků je velmi rozdílná. Držitelé obligací nerealizují ani výnos ani ztrátu, dostanou
pouze zpět to, čeho se vzdali před 20 lety. Daňoví poplatníci však nesou čistou ztrátu, nedostali nic, pouze
zaplatili daně.
Žádné komentáře:
Okomentovat