J. M. Keynes ovšem nedokázal uspokojivým způsobem vysvětlit, proč jsou nominální mzdové sazby
nepružné. Tento úkol se později snažili splnit někteří jeho následovníci. Jejich názory jsou zhruba následující:
(1) nominální mzdové sazby jsou u většiny firem administrativně stanovovány na základě platových stupnic,
které se mění po určité době a většinou u všech skupin pracovníků zhruba o stejné procento. Na výkyvy v
odbytu firmy reagují spíše nemzdovými opatřeními nebo maximálně zpomalením tempa růstu nominálních
mezd.
(2) nominální mzdové sazby jsou často stanovovány dlouhodobými dohodami zaměstnavatelů a odborů. Tyto
dlouhodobé dohody prakticky vylučují možnost poklesu nominálních mezd v krátkém období. Tento
argument lze částečně zpochybnit protiargumentem, že důležité nejsou nominální, ale reálné mzdové sazby.
Reálné mzdy mohou klesat či růst, pokud je míra inflace vyšší či nižší než míra růstu nominálních
mzdových sazeb,
Žádné komentáře:
Okomentovat