Na první pohled by se mohlo zdát, že dokonale anticipovaná inflace s sebou žádné náklady nenese. Pokud by
byla roční míra inflace 10 % dokonale anticipována, pak by sice ceny zboží a služeb v daném roce vzrostly o 10
%, ale stejně tak by o 10 % vzrostly nominální mzdové sazby. V tomto případě by na tom byli zaměstnanci a
zaměstnavatelé stejně jako dříve. Podobně by tomu bylo v případě úspor a dluhů. Pokud by byla inflace
dokonale anticipována, byla by plně zahrnuta v nominální úrokové sazbě podle Fisherova efektu a věřitelé a
dlužníci by si neměli proč stěžovat1).
Ve skutečnosti se i v případě anticipované inflace můžeme setkat s několika typy nákladů. Jedním z nich jsou
alternativní náklady držby peněz. Jestliže držíme část svého bohatství ve formě hotových peněz a bankovních
depozit, která nenesou žádný nebo jen velmi malý úrok, pak jsou s tím spojeny alternativní náklady držby peněz,
které jsou rovny nominálnímu úroku. Představme si, že máme stokorunovou bankovku. Je-li nominální úroková
míra 5 % při nulové míře inflace, pak alternativní náklady držby této hotovosti (100 Kč) budou rovny 5 Kč za
rok. Ve chvíli, kdy se roční míra inflace zvýší na 5 %, bude zahrnuta do nominální úrokové míry (viz výše) a
alternativní náklady držby peněz se zvýší na 10 Kč ročně.
Žádné komentáře:
Okomentovat