Ekonomové, kteří zastávají spíše neoklasická stanoviska, doporučují, aby byla desinflace zavedena ostrým
řezem - tj. jednoznačným a rychlým snížením tempa růstu peněžní zásoby. Domnívají se, že tato strategie je
schopna zajistit rychlé snížení míry inflace na přijatelnou míru, i když připouštějí možnost krátkodobého poklesu
hospodářské aktivity a růstu nezaměstnanosti. V neoklasických modelech se ceny, mzdy a očekávání rychle
přizpůsobují změnám peněžní zásoby a růst nezaměstnanosti by měl být pouze dočasný a nepříliš velký.
Keynesiánští ekonomové se naopak domnívají, že důsledkem prudkého snížení tempa růstu peněžní zásoby
bude prudká recese a výrazný růst nezaměstnanosti. Jejich modely jsou založeny na tom, že cenové a mzdové
kontrakty jsou uzavírány na dlouhou dobu dopředu a jejich rychlé přizpůsobování na změny peněžní zásoby by
znamenalo příliš vysoké přeceňovací náklady. Proto se budou ceny a mzdy měnit v reakci na desinflační politiku
pomalu a v delším časovém období, které bude provázeno recesí a vysokou nezaměstnaností. Proto keynesiánci
doporučují gradualistickou desinflační politiku - tj. postupné snižování míry růstu peněžní zásoby v průběhu
několika let. I tato politika ovšem povede podle nich k mírnému poklesu hospodářské aktivity a omezenému
růstu nezaměstnanosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat