V předchozím případě, znázorněném v obr. 12.4, jsme zaznamenali situaci, kdy po zvýšení mezd a poklesu
agregátní nabídky následovala reakce vlády a zvýšení agregátní poptávky. To vedlo k dalším inflačním tlakům a
k růstu deflátoru GDP na 160 a ustálení reálného GDP po přechodném poklesu na úrovni 400 mld Kč. To je
situace, kdy inflace smazala původní zvýšení reálných mzdových sazeb, ty se postupně vrátily na svou výchozí
úroveň a míra nezaměstnanosti na svou přirozenou úroveň.
Jestliže se zaměstnanci nesmíří s poklesem reálných mezd na původní úroveň a budou požadovat jejich další
zvýšení, bude se celá situace opakovat znovu, což je znázorněno v obr. 12.5. Křivka krátkodobé agregátní
nabídky se posune na SRAS2 a opět dojde ke slumpflaci. Ekonomika se z bodu C přesune do bodu D, cenová
hladina opět vzroste (165) a reálný GDP opět poklesne na 350 mld Kč. Míra nezaměstnanosti vzroste nad
úroveň přirozené míry nezaměstnanosti. Jestliže Česká národní banka bude v této situaci reagovat dalším
zvýšením tempa růstu peněžní zásoby, zvýší se agregátní poptávka a křivka agregátní poptávky se posune na
AD2. Cenová hladina se zvýší na 170 a reálný produkt se vrátí na svou potenciální úroveň. Kdyby centrální
banka nereagovala a odolala tlaku na zvýšení agregátní poptávky, pak by ekonomika zůstala po určitou dobu pod
úrovní plné zaměstnanosti, mzdy by postupně poklesly a výroba by pozvolna vzrostla.
Žádné komentáře:
Okomentovat