(výšení cen dováženého zboží). Toto zvýšení cen zvyšuje agregátní cenovou hladinu o 5 % oproti výchozí úrovni (ekonomika je v dlouhodobé rovnováze , skutečný produkt Y1 je na úrovni potenciálního Y*.Míra růstu AD činí 10 %, skutečná a očekávaná míra inflace je rovna 10 %.)
V dalším období vzroste agregátní cenová hladina jako důsledek růstu relativních cen vyvolaných devalvací měny o 5 %. Křivka SP1 se posune o 5 procentních bodů doleva nahoru (k SP2), očekávaná míra inflace však zůstává stejná (10 %). Jestliže tempo růstu agregátní poptávky zůstane i nadále 10 % a křivka DG1 zůstane tedy na stejné úrovni, pak zvýšení agregátní cenové hladiny posune ekonomiku v dalším období do bodu E2, současně se zvýší míra inflace a sníží úroveň reálného produktu. Skutečná míra inflace se ale nezvýší o 5 %, což činí příspěvek nepříznivého šoku, ale jen o 3,33 %, zbylá část inflace tj. 1,66 % je paralyzována poklesem reálné produkce. Reálný produkt se sníží o 3,33 %. (dle rovnice průsečíku křivek DG a SP)
Na nabídkový šok lze z pohledu hospodářské politiky reagovat 3 způsoby dle typu HOPO:
1.) neutrální (zachovává nezměněné tempo růstu AD – nabídkový šok se rozdělí mezi růst inflace a pokles produkce)
2.) akomodativní (přizpůsobovací) - snaží se eliminovat vliv šoku na produkci a navrátit ekonomiku na potenciál, zvýší tempo růstu AD a šok se projeví jen do růstu inflace.
3.) potlačovací – snaží se eliminovat růst inflace, dojde k poklesu tempa růstu AD a šok se projeví jen do poklesu produkce
Žádné komentáře:
Okomentovat