Důsledkem externalit jsou rostoucí výnosy z rozsahu, které mají závažné teoretické a praktické implikace:
• ekonomiky nemusí nezbytně dosáhnout stabilního stavu růstu produktu, ale může být dosaženo vyšší tempo růstu než odpovídá součtu vlivu exogenních faktorů n a ψ
• jsou-li pozitivní externality kapitálových investic do fixního kapitálu velké, pak toto generuje produktivnější podnikatelské a vůbec ekonomické prostředí, což umožňuje „vyhnout se“ klesajícím výnosům z kapitálu. Důsledkem toho je, že zvýšení míry úspor může vyústit v trvalé zvyšování míry růstu průměrné produktivity práce (což neexistovalo v Solowově modelu)
• bohatší země mají ekonomickou výhodu v tom, že se stávají stále bohatšími, zatímco země chudší mají nevýhodu, neboť se pro ně stává problémem rychlejší růst produktu na hlavu; existence mezery v úrovni průměrné produktivity práce nabývá trvalejšího charakteru. Bohatší země si mohou tuto výhodu udržovat nekonečně proto, že vyšší produkce na hlavu generuje vyšší úroveň úspor a tedy i vyšší objem investic než v ostatních zemích.
Chudší země mají rychlejší tempo růstu průměrné produktivity práce než země bohatší a to např. proto, že nemusí financovat nákladný výzkum a vývoj, ale mohou jeho výsledky převzít z vyspělejších zemí. Toto je i myšlenkou Solowa, cílem endogenní teorie je jej doplňovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat