V důsledku fiskální nebo monetární expanze se křivka agregátní poptávky AD1 posune doprava nahoru k AD2.Růstem AD (posun doprava nahoru) vyvolá posun rovnovážného bodu za úroveň potencionálního produktu (rozevírá se tzv. inflační mezera= rozdíl mezi skutečným a potencionálním produktem). Tomuto bodu, kdy produkce vzrostla o 10%,odpovídá vyšší cenová hladina - P2=1,05. V bodě E2 dojde současně k poklesu reál. mezd, protože nominální mzda zůstala stejná.
Jakmile pracovníci rozpoznají zvýšení cenové hladiny, budou při mzdových vyjednávání požadovat zvýšení nominálních mezd úměrně růstu skutečné cenové hladiny. Zakotví tedy míru očekávané inflace předem do mzdových sazeb. Tím však dojde k růstu mzdových nákladů firem a tedy k růstu agregátních nákladů a cen a k posunu křivky krátkodobé agregátní nabídky z SAS1 na SAS2 (posunutí o 5 procentních bodů).
Jestliže dojde pouze k jednorázovému zvýšení agregátní poptávky a tedy jejímu posunu doprava nahoru, nová křivka SAS2 se protne s křivkou AD2 v bodě E3. Dojde tedy k poklesu produkce, přičemž v dalším přizpůsobovacím procesu by se produkce postupně vrátila do své výchozí pozice na úroveň potenciálního produktu. Pokud se tedy změní tempo růstu AD, ekonomika se vychýlí z dlouhodobé rovnováhy a přizpůsobovací proces se pak odvíjí od míry očekávané inflace. Analýzy uvádějí, že se inflačního očekávání utváří adaptivně.
Žádné komentáře:
Okomentovat