Technologický pokrok činí efektivnější oba výrobní faktory (K,N), nedochází tedy ke změně marginální míry technologické substituce. Zvýšení efektivnosti použití obou faktorů zachycuje tempo růstu souhrnné (integrální) produktivity, a to bez ohledu na to, zda tento technologický pokrok rozšiřuje nebo nerozšiřuje práci.
Dlouhodobý ekonomický růst je v Solowově modelu determinován exogenně, všechny země světa by měly podle něj konvergovat ke stejné úrovni průměrné produktivity práce, což však nebylo ekonomickým vývojem potvrzeno. Proto vzniká „NOVÁ“ ENDOGENNÍ TEORIE EKONOMICKÉHO RŮSTU, v níž je ekonomický růst determinován faktory uvnitř modelu. Předpokladem je, že vědomosti jsou inputem produkce, které mají rostoucí marginální produktivitu, podíl lidského kapitálu má zde větší význam na růstu produktu. P.M.Romer a další vycházejí z toho, že kapitálové investice vytvářejí pozitivní externality: nové procesy a metody vytvořené jedním pracovníkem (nebo skupinou) jsou „absorbovány“ostatními pracovníky,což má podstatný význam pro ekonom. růst.
Žádné komentáře:
Okomentovat