info výhoda firem nad pracovníky)
Naproti tomu však Friedman uvažuje asymetrické chování firem a zaměstnanců. Na rozdíl od firem, které správně rozpoznávají růst agregátní cenové hladiny, zaměstnanci si ho jaksi neuvědomují. Důsledkem je, že růst nominálních mezd mylně považují za růst reálných mezd a zvyšují nabídku práce. Rovnováha se tak po zvýšení agregátní cenové hladiny utvoří na úrovni vyšší zaměstnanosti tím i vyššího výstupu.
Charakteristika modelu: - křivka poptávky po práci (ND) závisí na skutečné reálné mzdě (W/P)
- křivka nabídky práce (NS) závisí na očekávané reálné mzdě (W/Pe)
V bodě E0 je ekonomika v dlouhodob. rovnováze s očekávanou agreg. cenovou úrovní Pe0. Centr. banka zvýší neočekávaně zásobu a AD se posune nahoru -E1, čímž dojde ke zvýšení agreg. cenové hladiny z P0 na P1. Jen firmy však ví, že se cen.hladina zvýšila, pracovníci dále mylně očekávají nižší cen.úroveň, tj. Pe0. Firmy zvýší nom. mzdu z W0 na W1, ale ceny produkce rostou rychleji, neboť firmy reagují na neočekávané zvýšení AD rychleji (firmy mají lepší info než pracovníci Pracovníci tak mylně očekávají, že se jejich reál.mzda zvýšila z W0/ Pe0 na W1/P0 (bod G) a nabízejí větší množství práce. Firmy však vědí, že se cen. hladina zvýšila, tak ve správné víře, že se reálná mzda snížila na W1/P1 najímají dodatečnou práci (bod F), tj. zvyšují zaměstnanost a tím i produkci.
Až pracovníci zjistí, že klesla W/P, budou požadovat W tak, aby se W/P vrátila na původní úroveň (W0/P0) – zvýší-li se nom. mzda, křivka SAS se posune doleva nahoru k SAS1, až se ustaví rovnováha v bodě E2 (jediným efektem je růst P).
Žádné komentáře:
Okomentovat