Peníze také musí splňovat požadavek neexistence výrobní substituce, což prakticky znamená, že nemohou být vyrobeny libovolnými tržními subjekty nebo nahrazeny jiným, reprodukovatelným statkem. Peníze se tak svávají vzácným statkem. Kdyby naopak byly volným, tj. všeobecně dostupným statkem, pozbyly by jednu ze svých základních vlastností, tou je vzácnost.
Peníze prošly neobyčejně složitým vývojem. Na jeho počátku byla prostá vzájemná výměna dvou zboží (tzv. naturální směna, barter). Nejvýraznější etapu ve vývoji představují tzv. zbožové (komoditní) peníze. Znamená to, že funkce peněz plnil určitý druh zboží, v dané době a na daném místě všeobecně uznávaný jako směnný prostředek (např. plátno, dobytek, kožešiny, obecné kovy aj.). Nakonec z řady těchto různých zboží vystoupilo takové, které svými vlastnostmi nejlépe odpovídalo požadavkům kladeným na zbožové peníze, jako trvanlivost, snadná přenosnost, dělitelnost, vyjádření velkého množství hodnoty v malém objemu. Jednalo se o drahé kovy - zlato a stříbro, a nastal posun ke zlatým penězům (analogicky budeme uvažovat i o stříbře). Tento proces se nazýval monetizace zlata a prakticky se projevil ražbou zlatých mincí ve státních mincovnách.
Žádné komentáře:
Okomentovat