Bankovnictví, jako zvláštní druh podnikání, se začalo rozvíjet zejména od 17. století nástupem směnek, šeků a později, počátkem 20. století, i bezhotovostních peněz. K tomuto rozvoji velmi přispěl rozmach velkovýroby a nástup a rozvoj kapitalismu. Za největší rozvoj bankovnictví a velké zdokonalení jeho služeb pak považujeme 20. století, zejména pak dobu po 2. světové válce.
Bankovní systém, jako celek, pak považujeme za souhrn všech bankovních institucí v daném státě a uspořádání vztahů mezi nimi. V bankovním sytému jsou tedy dvě vzájemné propojené složky a to složka institucionální a složka funkční.
a) Institucionální složka bankovního systému
Do této složky řadíme jednotlivé banky, členěné podle jejich hlavní náplně do několika druhů. Zde narážíme na jeden ze základních problémů a to na vymezení samotného pojmu banka. Budeme-li se držet popisu centrální banky, tak můžeme banku vymezit dvojím způsobem a to ekonomicky a právně. Ekonomická charakterizace je podle hlavní náplně činnosti - banka je institucí, která obchoduje a provádí operace s penězi. Banky součastně patří mezi instituce, které musí dodržovat pravidla činnosti daná bankovními zákony a dalšími právními akty. Toto je důvod, proč je ekonomické vymezení nedostatečné, neboť obchodovat a provádět operace s penězi mohou i jiné instituce, jako jsou například pojišťovny, pošty, finanční společnosti atd. Proto můžeme tyto nedostatky alespoň částečně odstranit právním vymezením banky.
Žádné komentáře:
Okomentovat