Banka poskytla úvěr připsáním částky na dlužníkův běžný účet. O tuto částku vzrostla aktiva i pasiva banky a úvěrující banka tak emitovala 20 jednotek bezhotovostních peněz do oběhu. Pokud dlužník prostředky později vybírá v hotovosti, množství peněz v oběhu se již nezmění – v bilanci banky by došlo k poklesu pokladní hotovosti na straně aktiv a vkladů na běžných účtech na straně pasiv, o vybranou částku by se však zvýšilo hotovostní oběživo v držbě nebankovních subjektů.
Z hlediska celkového množství peněz v oběhu je tedy zcela nepodstatné, zda jde o hotovostní či bezhotovostní peníze. Svou roli však hraje stupeň použitelnosti (likvidita) jednotlivých peněžních instrumentů.
Na základě hlubšího rozlišení jednotlivých forem peněz jsou konstruovány tzv. měnové agregáty. Představují souhrn peněžních prostředků s jistým stupněm likvidity. Jejich vymezení, sledování a kontrola mají význam především pro regulaci množství peněz v oběhu (měnovou politiku).
Měnové agregáty se obvykle značí velkým M a číslicí, navzájem se liší především stupněm likvidity a každý měnový agregát s vyšším číslem obsahuje celý měnový agregát s číslem o jednotku menším plus určitou část dalších, ve srovnání s předchozím měnovým agregátem, méně likvidních peněžních prostředků.
Žádné komentáře:
Okomentovat