M. Friedman připouští existenci substitučního vztahu mezi nezaměstnaností a inflací pouze v krátkém
období. Existenci takového vztahu dokládá prostřednictvím krátkodobé Phillipsovy křivky (SRPC), která má
stejně jako její původní verze klesající tvar a představuje možnost volby mezi jistými úrovněmi míry inflace ()
a míry nezaměstnanosti (U). Křivka SRPC je vždy konstruována pro určitou očekávanou míru inflace (e) a platí
jen v krátkém období, kdy se tato očekávaná míra inflace nemění. Očekávaná neboli setrvačná míra inflace je
míra inflace, se kterou tržní subjekty počítají při svém rozhodování. V krátkém období se očekáváná míra inflace
může odchylovat od skutečné (vyšší či nižší) míry inflace a jen dodatečně se jí přizpůsobuje v delším období.
Pro ekonomický vývoj je rozhodující dlouhodobá Phillipsova křivka (LRPC), což je množina bodů, ve
kterých se skutečná míra inflace rovná očekávané míře inflace a skutečná míra nezaměstnanosti přirozené míře
nezaměstnanosti. Proto M. Friedman doporučuje používat místo krátkodobě orientované aktivistické
makroekonomické politiky dlouhodobě orientovanou makroekonomickou politiku založenou na pevných
pravidlech (např. pravidlo konstantního tempa růstu peněžní zásoby). Stabilizační účinek těchto dlouhodobých
pravidel by měl být umocňován tím, že budou dopředu oznámena a státními orgány striktně dodržována.
Žádné komentáře:
Okomentovat