Obr. 14

– fa vyrábí menší Q s rostoucími výnosy z rozsahu a větší Q s klesajícími výnosy z rozsahu, LTC vychází z počátku – absence fixních nákladů.

Obr. 15, LAC – dlouhodobé průměrné náklady s růstem Q klesají a pak rostou. Minimum mají u Q1, kde je přímka z počátku tečnou LTC (LAC jsou směrnicí úsečky z počátku do bodu na LTC)

LMC – dlouhodobé mezní náklady – do Q2 vyrábí fa rostoucí Q s pomaleji rostoucími LTC, tzn. klesající LMC, od Q2 rostou LTC rychleji, tzn. LMC budou růst. Až do Q1 se firmě daří vyrábět s menšími LMC než LAC, LMC leží pod LAC.


Vztah mezi krátkodobými a dlouhodobými náklady

Náklady v krátkém období bývají vyšší než v dlouhém, příčinou je existence SFC , které neumožňují firmě optimalizovat kombinace vstupů při měnícím se výstupu. Krátkodobé náklady tedy nepředstavují minimální náklady na měnící se Q. V dlouhém období může firma vyrábět rostoucí Q s měnící se kombinací vstupu. Analýza dlouhodobých nákladů předpokládá minimalizaci nákladů firmou, tzn. pohyb podél její křivky výstupu.


Obalová křivka – obr. 16

Zapojujeme-li do výroby další jednotky K (K1,K2,K3) spojené s FC1, FC2,FC3. STC jsou větší než LTC, výjimkou bodů A,B,C (Výstupy, při nichž umožňuje dané fixní množství kapitálu minimalizovat LTC). Spojíme-li je – vytvoří se křivka celkových nákladů v dlouhém období jako spodní obal jednotlivých křivek celkových nákladů v krátkém období (podél obalové křivky fa vyrábí měnící se Q s minimálními LTC).