Tento závěr se zdá být z laického pohledu mírně paradoxní, a také tomu tak mnohdy je. Doposud jsme totiž
uvažovali pouze o tom, jak růst národního důchodu ovlivní poptávku po domácím i zahraničním zboží. Růst
národního důchodu však ovlivňuje také poptávku po finančních aktivech. Pokud by byl růst v německé
ekonomice relativně vysoký a americká ekonomika by stagnovala, Němci by pravděpodobně nakupovali více
finančních aktiv, ale především domácích, u kterých lze předpokládat vyšší míru výnosu než u aktiv stagnující
americké ekonomiky. Pro americké investory by se mohla stát finanční aktiva v rychle rostoucí ekonomice
relativně atraktivnějšími (pokud by platilo rDEM > rUSD) a mohli by své investice přesunovat z amerických do
německých finančních aktiv. Za této situace by docházelo k posílení DEM a k oslabení USD, což je v rozporu se
závěrem předcházejícího odstavce. Měna ekonomiky s vysokým růstem by se zhodnocovala a měna stagnující
ekonomiky by se naopak znehodnocovala.
V reálném světě působí oba procesy najednou a protisměrně. Proto není možno přijmout jednoznačný
závěr o tom, jak se v devizovém kursu určité měny odrazí rozdíl relativních měr růstu národního důchodu. K
realističtějším závěrům můžeme dospět při rozšíření úvah o problematiku platební bilance, což činí kap. 16.
Žádné komentáře:
Okomentovat