Již jsme se zmínili, že výrazným zdrojem kontroverzí mezi neoklasickou a keynesiánskou teorií je míra
pružnosti mezd. To, zda jsou mzdy pružné či nikoli, hraje důležitou úlohu v úvahách o eliminaci recesní či
inflační mezery. Obr. 4.7 ukazuje rozdílný pohled obou uvedených škol.
Graf a) obr. 4.7 opakuje situaci zachycenou v obr. 4.6. Ekonomika se nachází v recesní mezeře (bod A).
Podle neoklasického pohledu klesnou reálné mzdy, krátkodobá agregátní nabídka se zvýší (z SRAS1 na SRAS2) a
ekonomika se přesune do stavu dlouhodobé rovnováhy v bodě B.
Graf b) obr. 4.7 zachycuje keynesiánský pohled, který předpokládá, že mzdy jsou nepružné směrem dolů.
Ekonomika se opět nachází v recesní mezeře v bodě A. Mzdy jsou však nepružné směrem dolů a nemohou proto
klesnout. Jestliže mzdy neklesnou, nedojde k růstu krátkodobé agregátní nabídky a ekonomika uvázne v recesi v
bodě A. Podle keynesiánského pohledu je tak ekonomika přirozeně nestabilní a má tendenci setrvávat
dlouhodobě pod úrovní potenciálního produktu.
Žádné komentáře:
Okomentovat