V kap. 6 jsme si uvedli, že podle monetaristů působí monetární politika na reálný důchod a zaměstnanost
především přímo, tj. i bez nutnosti změny úrokových sazeb. V této souvislosti můžeme hovořit o těchto
transmisních mechanismech monetární politiky:
(1) efekt reálných peněžních zůstatků je přímý efekt změny reálné peněžní zásoby na množství poptávaného
reálného GDP. Růst nominální peněžní zásoby (M) při neměnné cenové hladině (P) znamená růst množství
reálných peněžních zůstatků (M/P). Ekonomické subjekty najednou drží více peněz, než považují za
optimální. Proto se sbaží snížit držbu peněz a zvýšit držbu jiných aktiv - utrácejí tedy "přebytečné" peníze
za různé zboží a služby. Tak dochází k růstu spotřebních i investičních výdajů a agregátní poptávka se
zvyšuje.
(2) efekt bohatství je efekt změny reálného bohatství na zamýšlené agregátní výdaje. Růst peněžní zásoby vede
k růstu cen finančních aktiv. Držitelé finančních aktiv se najednou zdá, že mají větší bohatství, neboť
mohou svý finanční aktiva prodat za vyšší ceny než dříve. S větším bohatstvím někteří lidé začnou prodávat
část svých finančních aktiv a za získané peníze budou nakupovat spotřební zboží. Spotřebitelské výdaje
rostou a agregátní poptávka se zvyšuje.
Žádné komentáře:
Okomentovat