Jestliže si však centrální banka stanoví za cíl udržovat stabilní úrokové sazby, musí se smířit s tím, že se
může významně měnit peněžní zásoba. Změny poptávky po penězích během hospodářského cyklu budou muset
být vyrovnávány změnami monetární politiky, které povedou ke změnám peněžní zásoby. Následné změny
rovnovážné peněžní zásoby mohou vyvolat inflační nebo deflační tlaky.
Předpokládejme například, že ekonomika je v konjunktuře, roste nominální GDP a zvyšuje se poptávka po
penězích. Růst poptávky po penězích znamená posun křivky poptávky po penězích směrem doprava. To vede k
tlaku na růst úrokové sazby. Na obr. 7.11 vidíme původní 3 %-ní rovnovážnou úrokovou sazbu, která díky
posunu křivky poptávky po penězích vzrostla na 4 %. Vzrůst úrokových sazeb bude samozřejmě snižovat
agregátní poptávku. Centrální banka však může zabránit tomuto růstu úrokových sazeb tím, že zvýší rezervy v
bankovním systému prostřednictvím operací na volném trhu. To vyvolá růst peněžní zásoby (posun křivky MS
směrem doprava). Výsledkem je změna rovnovážné úrokové sazby opět na 3 %, přičemž rovnovážné množství
peněz vzrostlo z 200 mld Kč na 250 mld Kč. Zvolí-li tedy centrální banka jako kritérium úrokovou sazbu, dojde
z důvodu kolísání poptávky po penězích také ke kolísání peněžní zásoby.
Centrální banka může tedy sledovat buď kritérium peněžní zásoby, anebo kritérium úrokových sazeb,
nemůže však dosáhnout obou kritérií najednou. Přijetí jednoho kritéria znamená totiž ztrátu kontroly nad
druhým.
Žádné komentáře:
Okomentovat