Uvedený mechanismus ovšem odpovídá představám neoklasických ekonomů, kteří tvrdí, že (1) mzdy a ceny
jsou pružné a (2) ekonomika se automaticky vrací na úroveň potenciálního produktu. Neoklasičtí ekonomové
považují mzdovou sazbu za cenu, která stejně jako jiné ceny "čistí" trh, tj. vyrovnává "nabídku a poptávku",
resp. množství práce nabízené a množství práce poptávané. S tím ovšem nesouhlasí keynesiánští ekonomové,kteří tvrdí, že (1) mzdy a ceny nejsou příliš pružné, (2) ekonomika se nemusí automaticky vracet k úrovni
potenciálního produktu a (3) i když se ekonomika automaticky vrací na úroveň potenciálního produktu, může to
trvat dosti dlouho. Tato kontroverze mezi uvedenými ekonomickými školami nás bude provázet v celém dalším
průběhu textu.
Mnozí keynesiánští ekonomové vycházejí z toho, že nominální mzdové sazby jsou natolik nepružné směrem
dolů, že nepoklesnou ani tehdy, je-li míra nezaměstnanosti výrazně nad svou přirozenou úrovní. V tomto případě
se mzdy v recesní mezeře nesníží a křivka SRAS se neposune doprava jako v obr. 4.6. A jestliže se křivka SRAS
neposune doprava, nemůže se ekonomika vrátit ke svému potenciálnímu reálnému produktu QK.
4) Teorie dlouhodobé agregátní nabídky je přímou aplikací mikroekonomické teorie firmy na celou ekonomiku. Křivka LRAS
odráží podmínky na trhu práce a jejich prostřednictvím podmínky na trhu zboží a služeb.
Žádné komentáře:
Okomentovat