(3) v dalším kole budou lidé obdržený přírůstek důchodu utrácet a tím se tento přírůstek důchodu přemění v další
výdaje, tentokrát v přírůstek spotřebních výdajů. Předpokládáme, že mezní sklon ke spotřebě je mpc = 0,75,
a proto vyvolá přírůstek důchodu dY1 = 25 mld Kč dodatečný přírůstek spotřebních výdajů dC1 = 25 . 0,75 =
18,75 mld Kč,
(4) tyto dodatečné spotřební výdaje se následně přemění v přírůstek důchodu dY2 = 18,75 mld Kč, který obdrží
lidé podnikající a pracující v odvětvích výroby spotřebních předmětů,
(5) v následujícím kole budou lidé obdržený přírůstek důchodu opět utrácet a tím se tento přírůstek důchodu
přemění v další spotřební výdaje dC2 = 18,75 . 0,75 = 14 mld Kč,
(6) tento přírůstek spotřebních výdajů se následně opět přemění v přírůstek důchodu dY3 = 14 mld Kč, a tak
bychom mohli pokračovat v mnoha dalších kolech. Pokud bychom nakonec sečetli všechny dílčí přírůstky
důchodu (dY1, dY2,...,dYn), získali bychom celkový přírůstek důchodu dY = 100 mld Kč. K tomuto
výsledku dospějeme jednoduše pomocí rovnice (14), tj. dY = 25/(1 - 0,75) = 100 mld. Kč.
Horní část obr. 3.5 ukazuje multiplikační efekt růstu autonomních výdajů. Relativně malý přírůstek
zamýšlených autonomních výdajů (dE0P) vyvolá prostřednictvím multiplikačního efektu relativně velký růst
důchodu (dY).
Žádné komentáře:
Okomentovat