Chtějí-li domácnosti získat důchod potřebný k zaplacení nakupovaných zboží a služeb, musí firmám
nabídnout služby výrobních faktorů ve svém vlastnictví. Pracují u firem (nabízejí firmám práci či lidský kapitál),
nakupují akcie či obligace (nabízejí firmám kapitál) nebo poskytují firmám půdu či přírodní zdroje, což
představuje horní přerušovaná čára označená "služby výrobních faktorů". Členové domácností jsou ochotni
nabízet služby výrobních faktorů jen tehdy, dostanou- li za to od firem zaplaceno, což zachycuje horní plná čára
v obr. 2.3 označená "důchod". Hlavní složkou celkového důchodu v ekonomice (Y) jsou mzdy, dalšími
složkami jsou úroky, zisky a renty.
Dosud jsme předpokládali, že domácnosti spotřebují celý svůj důchod a firmy proplácejí domácnostem
veškerý příjem z prodeje své produkce. V tom případě se důchod (Y) a spotřební výdaje (C) rovnají. Stejně tak
platí rovnost mezi prací, za kterou je vyplacen důchod, a mezi zbožím a službami, které prodávají firmy domácnostem. Protože domácnosti nespoří, nevzniká žádný kapitál nebo bohatství a celý důchod domácností má
formu mezd za práci. V reálném světě je to však složitější. Domácnosti kromě spotřeby část svého důchodu spoří
a firmy nakupují nejen práci, ale i investice.
1) Ekonomové často používají termíny spotřeba a spotřební výdaje (a stejně tak termíny investice a investiční výdaje) jako
synonyma. Přestože to může být někdy problematické, budeme se v textu držet tohoto "zlozvyku" i my.
Žádné komentáře:
Okomentovat