pravděpodobnost takové ztráty je velmi nízká – např. setiny procenta. Tato ztráta je tak velká, že má za následek krach banky. Toto nebezpečí není kryto vlastním kapitálem. Když se to stane, má banka smůlu – to by nesměla vůbec podnikat, kdyby chtěla riziko zcela eliminovat. Proti velkým ztrátám jsou různé možnosti obrany – zajištění.
• krytí velkých rizik: syndikáty – dohodne se více bank, které nesou dané kreditní riziko společně. Např. firma požaduje velký úvěr.
• kreditní deriváty, sekuritizace – jde o vyvedení rizika z banky – jeho prodej.
• jednotlivé kreditní deriváty:
• obchodování s kreditním rizikem – pomocí derivátů – je důvěrné – klient neví, že banka to riziko prodala.
• kreditní swap (CDS) – nejčastější kreditní derivát
o subjekty:
ten kdo si zajišťuje riziko (protection buyer – kupující zajištění)
ten kdo si kupuje riziko (protection seller – prodávající zajištění)
referenční entita – jednotka, s níž je riziko spojeno. Např. ten kdo má splatit úvěr.
o co je nutno dohodnout:
kreditní událost (default) – musí být jasně stanoveno, co se rozumí kreditní událostí. (Zpoždění splátek a o kolik, rozšíření spreadu..) – udělat standardní dokumentaci obecně platnou, aby bylo vše jasné. Zatím neexistuje.
doba trvání (nemusí být na celou dobu splácení úvěru)
platby (jejich velikost)
Žádné komentáře:
Okomentovat