25. Kapitola: Aplikace PC v práci ekonoma podniku

osobní počítač
Internet
Intranet
elektronická pošta
textový editor
tabulkový systém
databázový systém
finanční analýza
mezipodnikové srovnávání
finanční plán
efektivnost investic
ocenění podniku

23. Kapitola: Podniky s mezinárodní účastí

globalizace světového hospodářství
integrace
internacionalizace podnikových činností a její formy
joint venture
kooperace
nadnárodní podniky
zahraniční investice

24. Kapitola: Specifika podnikání, ekonomiky a managementu ve zdravotnictví
státní/privátní zdravotnické zařízení
žádost o registraci
technické požadavky
hygienické požadavky
pojištění zdravotnického zařízení
marketing ve zdravotnictví
kvalita ve zdravotnictví
osobní údaje
ekonomické aspekty

20. Kapitola: Podniky infrastruktury

infrastruktura
doprava
dopravce
individuální motorismus
doprava železniční
doprava silniční
doprava letecká
doprava vodní
pošta
přirozený monopol
přepravce
přepravní trh
sítě
služby
systém
telekomunikace
radiokomunikace
internet
zasílatelství

21. Kapitola: Obchodní podniky a podniky cestovního ruchu

obchod
obchodní podnik
vnitřní obchod
zahraniční obchod
zprostředkovatel
maloobchod
velkoobchod
směnitelnost domácí měny
clo
podnik cestovního ruchu
výnosy
náklady a zisk obchodního podniku

22. Kapitola: Drobné podniky a živnosti
drobný podnik
živnost
klasifikace drobných podnikatelů
právní formy drobného podnikání
přednosti malých firem
nevýhody malých firem
příčiny krachu

19. Kapitola: Bankovní podniky

banky
finanční zprostředkování
emise bezhotovostních peněz
dvoustupňový bankovní systém
centrální banka
komerční banky
Česká národní banka
univerzální banky
stavební spořitelny
hypoteční banky
spořitelní a úvěrní družstva
investiční banky
kapitálová přiměřenost
bankovní produkt
účelové úvěry
kontokorentní úvěr
eskontní úvěr
hypoteční úvěr
akceptační úvěr
avalový úvěr
bankovní záruky
faktoring
forfaiting
vklady na viděnou
termínované vklady
úsporné vklady
bankovní dluhopisy
bankovní převody
šeky
dokumentární kareditiv
dokumentární inkaso
úvěrové riziko
úrokové a měnové riziko

17. Kapitola: Podnikové početnictví

finanční účetnictví
vnitropodnikové účetnictví
kalkulace
účetní náklady
náklady v kalkulaci
funkce finančního účetnictví
obecně uznávané účetní zásady (GAAP)
transakce
zobrazující operace
aktiva
pasiva
náklady
výnosy
klasifikace nákladů
kalkulace nákladů
rozpočet pevný
rozpočet variantní
ukazatele
finanční analýza

18. Kapitola: Specifika výrobních podniků

kusová výroba
sériová výroba
hromadná výroba
průmyslová výroba
průmysl těžební
průmysl zpracovatelský
řemeslo
manufaktura
velkovýroba
lehký průmysl
těžký průmysl
prvovýroba
druhovýroba
výrobní proces
energetika
teplárenství
plynárenství
vodní hospodářství
stavebnictví
zemědělství
rostlinná výroba
živočišná výroba
lesnictví


Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
bazar stroje, cnc frézky, karusely
zdvihací zařízení, vázací technika, školení jeřábníků, vazačů břemen

16. Kapitola: Investiční činnost

investice
finanční investice
hmotné investice
nehmotné investice
investiční projekt
investor
výnosy
cash flow
podniková diskontní míra
čistá současná hodnota investice
doba splacení
vnitřní výnosové procento
tržní přímka
investiční varianta
investiční riziko
model oceňování kapitálových aktiv – CAPM
portfolio
koeficient beta

14. Kapitola: Personální práce

personální řízení firmy
řízení lidských zdrojů
získávání a výběr pracovníků
hodnocení pracovníků
kolektivní vyjednávání
motivace pracovníků
mzda
mzdový systém podniku
tarifní systém mezd
mzdové formy
mzdová diferenciace
hodnocení práce
časová mzda
úkolová mzda
prémie
účast na hospodářském výsledku
ESOP
sociální program podniku

15. Kapitola: Financování podniku

financování
finanční stabilita
faktor času
riziko
leasing
factoring
financování běžné
financování mimořádné
samofinancování
pracovní kapitál
doba obratu peněz
doba obratu zásob
doba obratu pohledávek
doba odkladu plateb
financování pracovního kapitálu
úvěr obchodní
úvěr bankovní
cash flow
analýza finanční
běžná likvidita
rychlá likvidita
ukazatele obratu
ukazatele zadluženosti
ukazatele výnosnosti
ukazatele tržní hodnoty
ukazatele MVA a EVA
analýza trendová
systém ukazatelů Du Pont
pyramidová soustava ukazatelů
controlling

13. Kapitola: Odbyt (marketing)

marketing
nekalá konkurence
marketingový mix
obchodní plán
barterová operace
odbyt
prodej výrobků
inovace výrobků
diverzifikace výrobního programu
minimální a maximální hranice
ceny
výrobkové portfolio
marketingová organizace
cyklus životnosti
marketingové informace
funkční a konkurenční okolí podniku


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

11. Kapitola: Výrobní činnost podniku

výrobní proces
maximalizace zisku
optimální struktura produkce
výrobní program
hlavní výroba
vedlejší výroba
doplňková výroba
přidružená výroba
optimální velikost výrobní dávky
lhůtové plánování výroby
výrobní kapacita
výkon výrobního zařízení
časový fond výrobního zařízení
měření výrobní kapacity a jejího využití


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

12. Kapitola: Nákup

nákup
nákupní marketing
nákupní marketingový mix
nákupní management
výrobkový mix a mix služeb
výrobkový a komunikační mix
cenový a kontraktační mix
logistický a dodávkový mix
nákupní aktivity
predikce potřeb
nákupní výzkum trhu
výběr dodavatele
operativní řízení nákupního procesu
sledování a hodnocení dodavatele
řízení zásob
moderní přístupy k řízení zásob
strategické řízení nákupu
optimalizační přístupy k řízení zásob
metoda JIT
metoda ABC
nákupní logistika


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

9. Kapitola: Organizační výstavba podniku

organizace
organizační struktura
rozpětí řízení
organizační jednotka
organizační forma
průkopnická organizace
byrokratická organizace
maticová organizace
projektová organizace
podnikatelské jednotky (SBU)
ekonomická struktura

10. Kapitola: Podnikové řízení
řízení podniku
nositelé řídících rozhodnutí
strategické řízení
strategie podniku
plánování podniku
taktické řízení
operativní řízení
funkční struktura plánování
podnikatelský plán

zánik

– podnik zaniká výmazem z obchodního rejstříku
zrušení – zrušení společnosti – paragraf 69 obch. zák.: zrušení s likvidací, bez likvidace (pokud se zruší podnik bez likvidace, přejde obchodní jmění na právního nástupce – tj. sloučení, splynutí, rozdělení podniku); obec. důvody zrušení: uplynutí doby na kterou byl zřízen, dosažení účelu zřízení, rozhodnutím společníků, rozhodnutím soudu, rozhodnutím o splynutí, sloučení a přeměně v jinou společnost nebo družstvo; zvláštní dův. u růz. práv. forem: smrt společníka, zánik právnické osoby která je společníkem, zbavení nebo omezení právní způsobilosti společníka, výpověď společníka, prohlášením konkurzu nebo zamítnutím návrhu konk. pro nedostatek majektu.
reengeneering – řízení projektů, jejichž cílem je změna. Management řízení změn. – prostředek k zajištění úspěchu a trvalé výkonnosti podniku v podmínkách globalizace ekonomiky, růstu informace a zejména nepřetržité změně. Podnik musí permanentně reagovat na podněty a změny přicházející jak zvnějšku, tak i zevnitř podniku. Krize podniku je takové stádium života podniku, kdy po delší časové období dochází k nepříznivému vývoji jeho výkonnostního potenciálu, radikálnímu snížení objemu tržeb, poklesu čistého obchodního jmění, snížení likvidity, čímž je bezprostředně ohrožena jeho další existence v případě, že bude tento vývoj pokračovat.

8. Kapitola: Majetková a kapitálová výstavba podniku

majetek
aktiva
stálá aktiva
majetek dlouhodobý (zařizovací, fixní)
dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek
oběžná aktiva
majetková struktura podniku
likvidita
kapitálová struktura
pasiva
vlastní jmění
vlastní a cizí kapitál
závazky (dluhy) podniku
pracovní kapitál
základní kapitál (kmenový)
optimální kapitálová struktura
rozvaha
výkaz zisků a ztrát
výkaz o cash flow
tržní hodnota podniku
metoda volného cash flow

likvidace

– jeden ze způsobu zrušení spol., nemusí znamenat katastrofu, mohou ho navrhnout sami vlastníci, pokud je pro ně lepší, než pokračování v podnikání. Je to řízený postup , při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající právnické osoby, podniku. etapy: identifikace majetku likvidátorem, sestavení likvidačního plánu, realizace plánu likvidátorem – na likvidátora přechází pravomoci statut. orgánu spol. v rozsahu omezeném na likvidaci. činnosti likvidátora: zveřejnění vstupu do likvidace, sestav. likv. úč. závěrky, soupis akt. a pasiv,sestav. rozpočtu a plánu likv.,řešení pracovněprávních záležitostí, jednání s úřady a bankami, jednání s obch. partnery, prodej majetku, likvidace pohledávek, vypořádání odvodů daní, poplatků, splacení úvěrů a vypořád. ost. věřitelů, konečná zpráva s návrhem na rozdělení likv. zůstatku, účetní závěrka ke dni skonč. likv., návrh na výmaz z obch. rejst činnosti likvidátora: zveřejnění vstupu do likvidace, sestav. likv. úč. závěrky, soupis akt. a pasiv,sestav. rozpočtu a plánu likv.,řešení pracovněprávních záležitostí, jednání s úřady a bankami, jednání s obch. partnery, prodej majetku, likvidace pohledávek, vypořádání odvodů daní, poplatků, splacení úvěrů a vypořád. ost. věřitelů, konečná zpráva s návrhem na rozdělení likv. zůstatku, účetní závěrka ke dni skonč. likv., návrh na výmaz z obch. rejstř.
sanace – soubor opatření přijímaných ze strany vedení podniku, jejichž smyslem je zásadní ozdravení a obnova finanční výkonnosti a prosperity firmy. Celý postup: Diagnóza – příčiny krize(vnitř,vnějš), stav podniku; původ, povaha a stádium krize, alternativní scénáře vývoje podniku, cíl řešení krize (udržení podniku, likvidace) – (autonomní či heterogenní sanace), (udržení podniku – prodej, konkurz,vyrovnání; likvidace – drobná, konkurz a likvidace); cíl řešení krize sanační strategie.

věřitel

– osoba, která má vůči podniku pohledávku, podnik má závazek zaplatit věřiteli dluh za stanovených podmínek, řádně a včas, pokud podnik není schopen své dluhy platit, má více věřitelů, mohou jeho věřitelé podat návrh na konkurz.
majetek – aktiva podniku – podnik je pořizuje k zajištění své běžné činnosti, vlastní majetek podniku by se měl zvyšovat, má-li být podnik úspěšný.
úpadek – situace, kdy krize v podniku postoupila již tak daleko, že hrozí buď zahájení konkurzního řízení nebo likvidace. (je nutno zformulovat závěr, zda lze ještě podnik zachránit (sanace), a jakým způsobem to udělat – analýza – sanační strategie), pokud již nelze nic dělat, nastupuje zrušení podniku a jeho zánik.
konkurz – cílem konkurzu (nastává, je-li podnik předlužen X od likvidace) Cílem konkurzu je dosáhnout poměrného uspokojení věřitelů z majektu úpadce (dlužníka). Konkurz je vyhlášen, pokud majetek podniku stačí alespoň ke krytí nákladů konkurzního řízení. Konk. řízení řídí správce konkurzní podstaty.(nepodjaté osoby, jejichž seznam vede příslušný krajský obchodní soud). – zjištění konkurzní podstaty, sestavení seznamu věřitelů, zpeněžení majetkové podstaty a uspokojení pohledávek podle schváleného rozvrhu. Návrh na konkurz podává sám dlužník, likvidátor nebo věřitelé společnosti. Konkurz vyhlásí soud. Věřitelé jsou vyzváni k uplatnění svých pohledávek. Během konkurzu může úpadce podat návrh na nucené vyrovnání – musí mít urč. náležitosti, musí s ním souhlasit majitelé ¾ pohledávek, aby mu soud vyhověl. V něm navrhuje úpadce částečné vyplacení dluhů věřitelům – po zaplacení už nemají možnost uplatnit další nároky. Pokud byl podán návrh na konkurz, ale soud ho ještě nevyhlásil, může úpadce podat návrh na vyrovnání. Musí být specifikováno o jaké vyrovnání jde, až do výroku soudu nesmí dlužník s majetkem manipulovat.
vyrovnání – viz výše

7. Kapitola: Život podniku

Podnik – viz 1. kap.
podnikání – viz. 1. kap
založení podniku – kapitál věřitelů a akcionářů  pozemky, budovy, stroje a zařízení, zásoby, pracovní síla  stálá (fixní) aktiva, oběžná aktiva. (podnikání jako proces investování…)
Výkaz cash flow Rozvaha ke konc.obd
Výkaz zisků a ztr.
smyslem je aby hodnota aktiv časem převýšila vloženou hodnotu.
životní cyklus podniku:
kulminace
práh zisku zóna přebytku revize
výdaje
příjmy
růst stabilizace krize zánik
kapitál – zdroje krytí majetku – rozlišujeme vlastní a cizí zdroje
akcionář – majitel akcie, podílí se na rozhodování v a. s., na jejím zisku a likv. zůstatku
základní fáze:
založení
růst zánik
stabilizace
krize sanace
zánik

Holdingová společnost

– společnost, která drží velký balík akcií jiných společností a tím je v podstatě ovládá. Hold. spol. je často nazývána mateřská spol., ovládané spol. se označují jako dceřiné společnosti (přidružené podniky, pobočky, filiálky, afilace), ke kontrole nad dceřinou spol. teoreticky stačí 51% balík akcií, při rozdrobeném vlastnictví však i méně; výhoda je v tom, že ovládání více jinak právně samostatných společností snižuje riziko – ztráta jedné z nich neznamená pro holding významné nebezpečí. (velký podíl na trhu, možnost uskutečnění velkých investičních akcí), nevýh. dvojí zdanění – závisí na národních úpravách, typy holdingů – smíšený, pyramidový, radiální a kruhový.

fúze – dobrovolné spojení (splynutí) dvou podniků do jediného. Splynutím buď všechny podniky zanikají a vzniká podnik nový, nebo jeden podnik existuje dále a ostatní do něj vplynou. (kapitálová závislost i právní závislost). K fúzi se podniky rozhodují proto, že je to v jejich zájmu, tím se fúze liší od nabídky k převzetí (angl. takeover bid), ve které jeden podnik nabídne, že koupí akcie jiného podniku za stanovenou cenu, která je obvykle vyšší než trž. cena, aby nad ním získal kontrolu. Pokud k tomu dojde přes odpor managementu – jde rovnou za akcionáři a s těmi se domluví – jde o nepřátelské převzetí (hostile takeover). Fúze jsou státem pečlivě sledovány – posuzuje se, zda to nepovede k omezení hospodářské soutěže. Úřad na ochranu hosp. soutěže – v ČR.

typy fúze – horizontální (spojení dvou automobilek, podniků stejného odvětví i výrobní fáze); - vertikální (různé výrobní fáze, které na sebe navazují – ocelárna a rudné a uhelné doly, podniky těžící ropu a petrochemický podnik – důvodem je lepší koordinace a plánování výroby; - konglomerátní fúze – spojení podniků bez jakéhokoliv vzájem.vztahu.


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Důvody pro fúzi

– synergický efekt (2+2=5), existence volných peněz (možnost přesunout do jiného podniku na krytí ztráty – daňová výhoda), diverzifikace (snížení rizika, stabilizace příjmů), rozšíření trhů. (přátelská, nepřátelská fúze). Před fúzí je nutné prozkoumat (analyzovat) její dopad, podmínkou je, aby součet cash flow po fúzi byl větší než součet cf jednotlivých firem před ní (synerg. ef).
nadnárodní společnosti – multinational corporations – výsledek mezinár. obchodu, společného podnikání (joint venture), zakládání dceřiných spol. (ředitelství v domácí zemi a pobočky v jiných zemích). př. General Motors, IBM, General Electric, Toyota… - transnacionální korporace – celosvětové podniky (ABB), strategické aliance- využití specifických předností jednotlivých partnerů; sdružení buď celých podniků nebo třeba divizí.

Franchising

– smlouva, ve které poskytovatel franchisy (franchisor) poskytuje jinému subjektu povolení užívat své obchodní jméno, značku, logo nebo jinou charakteristiku. Příjemce neztrácí svou samostatnost – podniká svým jménem na vlastní riziko. (příjemci f. umožňuje větší růst, než kdyby se o to pokoušel sám, podpora od mateřské org. formou služeb, školení…; franchisor získává přístup na trh s menšími náklady, než kdyby zde budoval vlastní obchodní síť(provozní kapitál, provozní náklady, mzdy..). Příjemce platí franchisorovi určité procento z tržeb atd. (v ČR např. Coca Cola, McDonalds, OBI, Family Frost aj.

(ad koncentrace – soustřeďování určité výroby do určité oblasti (konc. výroby), koncentrace v rámci jednotky – výrobní a věcná;(sdružování místně odloučených jednotek=koncentrace organizační), Kupkovič i Wöhe ji chápou jako sdružování na základě kapitálové účasti (finanční závislost podniků), podniky ale zůstávají právně nezávislé a samostatné. Příkladem koncentrace jsou koncern a holding.

koncern - sdružení právně samostatných podniků podřízených jednotnému vedení. Sám koncern právní subjektivitu nemá. Ke sdružení dochází na základě smlouvy nebo kapitálové účasti. Podobnou formou sdružení je holding.


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Sektor

– část národního hospodářství, do níž je nh podle urč. hlediska rozčleněno (veřejný, soukromý, smíšený), (primárním, sekundárním, terciálním), (sektor zemědělství, průmyslu, služeb), podrobnější členění podle příslušnosti k hospodářskému odvětví (Odvětvová Klasifikace Ekonomických Činností – 17 odvětví)
podniky lze členit podle velikosti na velké, střední a malé (podle počtu zaměstnanců, popř. dosahovaného obratu – hranice v ČR 100, 500 zam., obrat 30,100 mil.), v EU mikropodniky 1-9zam, malé 10-99,střední 100-499, velké 500-.
typy výroby – podniky podle typu výroby (týká se jen průmyslových, zemědělských a stavebních podniků; podle Zwacha: výroba hromadná (cihelny, pivovary), výroba vázaná (cukrovar krom cukru vyrábí i melasu, plynárna navíc koks a dehet..), výroba druhová (jen jeden druh výrobku ale v různých rozměrech (odlitky, válcovny, cihly), výroba sériová (strojírenství, konfekční průmysl – skupiny-série výrobků vyráběných najednou), výroba plynulá – nepřetržitý sled časově stejných pracovních úkonů, které postupně vytvářejí hotový výrobek, výroba kusová – různé druhy výrobků v malém množství nebo jednotlivě – na zakázku (nábytek na zakázku, oděvy na zakázku)
podle Druckera: 1) výroba na zakázku, 2) vázaná (pevná) hromadná výroba, 3) pružná (flexibilní) hromadná výroba, plynulá (proudová) výroba.


Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
bazar stroje, cnc frézky, karusely
zdvihací zařízení, vázací technika, školení jeřábníků, vazačů břemen

Sdružení podniků

– specializace a koncentrace hospodářských činností – výroby. specializace – dělba práce, proces vyčleňování a osamostatňování jednotlivých odvětví, oborů, podniků, závodů, dílen a pracovišť vyrábějících stejné nebo podobné výrobky, provádějící stejné technolog. operace. Národní a mezinár. specializace – komparativní výhody. Specializace předmětná (výrobková, součástková), specializace technologická (členění výroby podle technologií, operací). Souběžně se specializací probíhá kooperace a koncentrace. Výrobní kooperace (přímá výrobní spolupráce mezi podniky, dobrovolné sdružení podniků právně samostatných a autonomních. Patří sem zájmová sdružení, pracovní společenství, konsorcia, společné podniky, kartely, hospodářské svazy, franchising a strategická aliance.

kartel – skupina výrobců nebo obchodníků stejného oboru, kteří vytvářejí spojenou prodejní organizaci, často nazývanou syndikát, jejímž cílem je odstranit vzájemnou konkurenci a zvýšit tak zisk. Obsahem kartelové smlouvy je stanovení prodejních cen, rozdělení teritorií, kvotace objemu výroby apod. Pyly velmi rozšířenou formou zač. 20. stol, nyní v Evropě, USA i jiných státech zakázány.

trust – původně monopolní spojení obchodních společností vytvořené převodem akcií do trustu a jejich výměnou za trustové certifikáty. Od r. 1890 dle Shermanova antitrustového zákona zakázáno. Dnes se jako trustové společnosti označují poradenské, správcovské, investiční a růz. služby poskytující firmy. V evropě – hanlivě jakýkoliv podnik s monopolním postavením, investiční společnosti. V ČSR do roku 1989 sdružení podniku stejného zaměření (bavlnářské t., vlnařské, vyrábějící obráběcí stroje) v čele s ředitelstvím vyšší hospodářské jednotky.


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

nadace

sdruženíveř. obč. sdruž.,pol. strany,
církve, zájm. sdruž. aj.

obch. společnosti

družstva

veř. obch. spol.

osobní kom. spol.

kapitálové spol s r. o.

Podniky akc. spol.
živnosti -----------------------soukromí podnitatelé
fyzické osoby samostatně
hospodařící rolníci
fyz. os. provozující podnikat. čin. dle
zvláštních předpisů

Kmenové akcie a prioritní akcie

(poskytují přednostní práva – musí být specifikováno při vydávání akc. nebo ve spol. sml., jinak mají stejná práva jako kmenové, obvykle přednostní právo na výnos z akcie – dividendu – např. 9% z nom. ceny akcie). Zaměstnanecké akcie – zainteresování zaměstnanců na prosperitě spol.(v USA systém ESOP – employment stock ownership plan). Podle převoditelnosti – akcie na jméno (jméno majitele je uvedeno na seznamu akcionářů, nelze převádět bez souhlasu společnosti – převod rubopisem, akcie na majitele (držitel s ní může libovolně nakládat, prodávat apod.). Akcie se na obchodují na burze za tržní cenu (kurz)-tvořen nabídkou a poptávkou – viz kurzovní lístek burzy. Rozdíl tržní ceny a nomin. hodnoty akcie se nazývá emisní ážio. Problém oddělení vlastnictví od řízení (corporate governance) u a. s. versus vlastnické podniky – vlastník řídí.
družstva – skupina lidí sdružená za účelem vytváření užitku pro své členy. Družstva konzumní, nákupní, úvěrová (záložny, spořitelny, kampeličky), výrobní, zemědělská, velkoobchodní…; podle úpravy v ČR – společenství neuzavřeného počtu osob za účelem podnikání, zajišť potřeb svých členů, má nejméně 5 členů, nebo 2 práv. os, min. zákl. kap. 50 000 Kč – zápis do obch. rejstříku, označení „družstvo“, orgány – členská schůze(1 člen má jeden hlas),malá družstva – jen čl.schůze a předseda; velká družstva -čl. sch. volí představenstvo,popř. kontrolní komisi.

Státní podnik

– organizace, které zajišťují některé důležité služby jako železniční a vodní doprava, správa silnic, pošta, rozhlas, televize, radiokomunikace, nebo zajišťují výrobku, těžbu důležitých statků (elektřina, uhlí, zbraně). Buď jsou zcela nebo částečně ve vlastnictví státu, jeho orgánů, tyto statky lze zajistit i soukromým sektorem – jak kde. Obrana státu, bezpečnost, ochrana zdraví a životního prostředí, vzdělávání, budování infrastruktury – ty jsou zajišťovány neziskovými organizacemi. U nás byl velký státní sektor – převod do soukr. vlastnictví – privatizace.

živnosti – viz výše
osobní společnosti – viz výše
veřejná obchodní společnost – viz výše
komanditní společnost – viz výše
kapitálové společnosti – viz výše s. r. o., a. s.
společnost s ručením omezeným – viz výše
akciová společnost – viz výše
představenstvo – statutární orgán a. s., popř. družstva – viz systémy v USA, Německu
dozorčí rada – kontrolní orgán společnosti – je volen valnou hromadou a je jí odpovědný – má právo nahlížet do úč. knih a pravidelně musí informovat valnou hromadu.
akcie – viz výše
neziskové organizace (obsahují rozpočtové a příspěvkové organizace, příspěvkové organizace, občanská sdružení, nadace)

rozpočtové organizace

– školy, soudy, prokuratury, státní zdravotnická zařízení aj. Jsou financovány ze státního rozpočtu nebo rozpočtů obcí, kam odvádějí i všechny své příjmy; pokud mohou vykonávat i podnikatelskou činnost, potom rozdíl mezi příjmy a výdaji je dalším zdrojem financování jejich činnosti
příspěvkové organizace – kulturní zařízení, divadla, knihovny, muzea, galerie; jsou financovány z příjmů z vlastní činnosti, které obvykle nekryjí jejich výdaje. Zbytek je proto financován z rozpočtu státu nebo obce.
občanská sdružení – spolky, hnutí, kluby, svazy, vznikají registrací na ministerstvu vnitra ČR. Zdrojem jejich příjmů jsou dary, členské příspěvky aj.
nadace – jsou zakládány účelově pro dosahování a podporu obecně prospěšných cílů, většinou humanitních. Jsou právnickými osobami. Finanční prostředky jim poskytl zakladatel (známý je A. B. Nobel, zakladatel fondu pro udílení Nobelových cen) nebo jsou tvořeny dary, příspěvky apod. V ČR je známá např. Nadace Český literární fond, Nadace Konráda Adenauera, Nadace J. M. Z. Hlávkových aj.
(členění dle statistické ročenky)

kapitálové společnosti

– ne osobní účast na podnikání ale kapitálová, společníci ručí jen do výše vkladu, v ČR: společnost s ručením omezeným, akciová společnost (s. r. o. – obchodní společnost, může být založena fyz. či práv. osobami (1-50 společníků), min. výše základního kapitálu 200 000 Kč, zápis do obch. rejstř., nejvyš. orgán – valná hrom.,
statut. org. – jednatel nebo jednatelé (kdokoli ze společníků), možnost i dozorčí rady., ručení jen do výše vkladu zaps. v obch. rejstř.); (a. s. – zákl. kapitál je rozvržen do urč. počtu akcií s urč. nominální hodnotou, zakladatel 1 práv, nebo 2 a více fyz. os., akcionář za závazky spol. neručí, neomez. životnost společnosti, dobrý přístup ke kapitálu; nevýh. obtížnější založení, kontrola ze strany státu (dvojí zdanění – zisk spol., dividendy), statut. org. – představenstvo, volena dozorčí rada, nejvyš. org. – valná hromada akcionářů.; min. zákl. kap (2000 000 bez upis, 20 000 000 s upisov. akcií), oddělení vlastnictví od řízení – profesionální manažeři jsou řídí společnost a jsou v zásadních otázkách odpovědni rozhodnutí valné hromady; v USA volí akcionáři radu ředitelů (board of directors), ta zvolí prezidenta (Chief Executive Officer), ten jmenuje své zástupce – odborné ředitele (viceprezidenty). v Německu – akcionáři volí dozorčí radu – ta volí představenstvo (ředitelé); akcie – cenný papír, s nímž je spojeno právo majitele podílet se na řízení společnosti (hlasovat na valné hromadě), podílet se na zisku společnosti – vyplácené dividendy, a v příp. likvidace na jejím likvidačním zůstatku; druhy akcií – akcie s jmenovitou hodnotou (1000 Kč) a akcie podílové (např. 1/1000 z.jmění spol.).

ukazatele rentability

– jako ukazatel výstupu používá zisk. Poměřován je s náklady nebo s vynaloženým kapitálem
rentabilita nákladů (RN)= zisk/náklady; rentabilita výnosů (RV)=zisk/výn
platí: UHN+RV=1;;; rentabilita obratu = zisk/obrat
ukazatele rentability (výnosnosti) kapitálu:
rentabilita celkového kapitálu = zisk/celk. kap.; rent. vl.kap=zisk/vl.kap.
tomu odpovídá ROA (výnosnost aktiv – return on assets), resp ROE (výnosnost vl.jm-equity).

5. Kapitola: Cíle podniku a jeho funkce
primární cíl podniku
zisk
výnosnost vlastního jmění (ROE)
výnosnost investic (ROI)
shareholder value
současná hodnota podniku
zájmové skupiny (stakeholders)
corporate governance
ekonomická přidaná hodnota (EVA)
tržní přidaná hodnota (MVA)
dílčí cíle
podřazené cíle
mezicíle
MBO – management podle cílů
funkce podniku

6. Kapitola: Typologie podniků

typologie – obecná charakteristika podniků zahrnuje velké množství jednotek, které se vzájemně liší, ale lze z nich po zachycení společných znaků vytvořit skupiny – typy. Podniky určitého typu mají stejné základní charakteristiky, jimiž se liší od podniků jiného typu – toto třídění na typy nazýváme typologie. Třídící znaky: právní forma vlastnictví… (Samuelson, Begg – podniky jednotlivce, podniky ve vlastnictví společenství, společnosti, družstva, státní podniky), podobné členění nalezneme i u nás.

právní forma vlastnictví – viz jednotlivé typy (podnik jednotlivce – živnost, osob. společnosti, kapitálové společnosti, družstva, státní podniky, rozpočtové a příspěvkové organizace, příspěvkové organizace, občanská sdružení, nadace (liší se navzájem díky rozdílnému způsobu ručení za závazky, jednoduchosti založení podniku, možnosti přístupu k velkému kapitálu, účelu založení apod.)

podnik jednotlivce – je vlastněn jednou osobou, výh: k založení stačí i menší kapitál, regulace ze strany státu je minimální. nevýh: obtížný přístup ke kapitálu, neomezené ručení za dluhy společnosti, omezená délka životnosti firmy(délkou života majitele). Forma živnosti – pravidelná výdělečná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost a vlastní riziko za účelem dosažení zisku. Živnost může provozovat fyz. nebo práv. os.;podmínky pro provoz živnosti (18 let, způsob. k práv. úkonům, bezúhonný, odborně způsobilý k vykonávání živnosti).

ohlašovací řemeslné obchodní
živnost vázané výrobní
koncesované volné poskytující služby


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

Řemeslné

– vyučení v oboru a praxe (zámečnictví, opravy motor. vozidel, řeznictví, hostinská činnost…)
vázané – odborná způsobilost stanovena pro každou činnost samostatně (výroba, montáž, opravy tlakových, plynových zařízení, revize elektrických zařízení apod. – vyžad. získání průkazu způsobilosti

volné – odborná způsobilost není stanovena
koncesované – jen na základě povolení (koncese) udělovaného živnost. úřadem (mít urč. vzdělání, speciální kurzy apod) (výroba zbraní a střeliva, provoz střelnic, hubení škodlivých živočichů, taxislužba, pohřební služba, soukr. detektiv…)

podnikatel může operativně reagovat a provádět změny – je svým pánem, je spjat s podnikem – ručení celým svým majetkem(snaží se hospodařit co nejlépe), ale pokud jde o získávání kapitálu, není to dobré; podnik jednotlivce se může při splnění určitých podm. změnit ve společnost.

společnosti – tvořeny dvěma nebo více osobami, ty se dělí o zisky a ztráty společně a nerozdílně (osobní společnosti), neomezeně ručí za závazky. Do určité míry překonávají kapitálovou nedostatečnost, omezenost kvalifikační – každý společník může být odborník na něco jiného; v ČR se vyskytují 2 formy: veřejná obchodní společnost, komanditní společnost. (v. o. s. – práv. osoba, musí mít v názvu práv. formu, 2 nebo více společníků, zapisuje se do obch. rejstříku, vklady společníků se stanou jejím majektem, ručení neomez. celým svým majetkem, statut. org. – každý ze společníků,pokud se nedohodli jinak.),(k. s. – práv. os, musí mít v názvu práv. formu, 2 nebo více společníků (alespoň jeden komplementář – ručí celým maj., a 1 komanditista – ručí jen do výše svého vkladu; komplementáři řídí firmu, komanditisté vkládají kapitál a mají právo kontroly, zisk se dělí podle ujednání ve společenské smlouvy, zapisuje se do obch. rejstř.)


Článek podporuje:
plastové ohebné hadice pro chladící kapaliny

všeobecný kalkulační vzorec:

1) Přímý (jednicový) materiál
2) Přímé (jednicové) mzdy
3) Ostatní přímé (jednicové) náklady
4) Výrobní (provozní) režie
Součet 1 až 4 = Vlastní náklady výroby
5) Správní režie
Součet 1 až 5 = Vlastní náklady výkonu
6) Odbytové náklady
Součet 1 až 6 = Úplné vlastní náklady výkonu
7) Zisk (ztráta)
(popř.8 DPH)
Součet úplných vlast. nákladů, zisku, DPH = Prodejní cena

princip hospodárnosti – uplatňuje se např. u spotřeby materiálu – snaha o dosahování nejvyšších (nejlepších) výsledků s co nejnižšími náklady).
příspěvek na úhradu fixních nákladů – je rozdíl prodejní ceny 1 ks a variabilních nákladů na 1 ks (to, co nám z tržeb za každý výrobek zbude na úhradu fixních nákladů)
hrubé rozpětí – v podnikové praxi někdy slouží k aproximaci příspěvku na úhradu fix.n., ale je nepřesný, jde o rozdíl mezi cenou a jednicovými náklady.

Vzorce pro bod zvratu:

q (BZ) = F/(p-b)  tj. množství výrobků v bodě zvratu (tržby = celk. náklady)
p*q = F + b*q BOD ZVRATU

q (BZ+Z+) = (F+Z+)/(p-b)  tj. množství výr. při kterém je dosažen zisk ve výši Z+.
p*q = F + b*q + Z+ BOD ZVRATU SE ZISKEM

q (BZ+Z+) = (F+Z+)/(1-h)  tj. velikost tržeb, při které N+ Z+=TR (vyjde v Kč); h=podíl variabilních nákladů na 1Kč tržeb. (bod zvratu je vyjádřen jako objem výroby v Kč)
tj. BOD ZVRATU V KČ

efektivnost – Vyrábí-li podnik výrobky uspokojující potřeby trhu s maximálním využitím všech výrobních faktorů, přičemž výrobní faktory jsou v optimálním množství a v optimální proporci, můžeme o něm prohlásit, že vyrábí efektivně. Efektem podniku je výstup (vyrobené výrobky a služby). Můžeme měřit účinnost každého jednotlivého výrobního faktoru (např. produktivita práce, účinnost strojů – produktivita strojů a zařízení,..účinnost využití materiálu)
Vždy je nutné poměřovat hodnotu výstupu k hodnotě vstupu.
Za výstup můžeme považovat: výnosy, tržby, čisté výnosy (zisk). Za vstupy považujeme hodnotu výr. fakt. spotřebovaných na daný výstup – tj. náklady, nebo vynaložený (v podniku vázaný kapitál). Např. ukazatele: výn/nákl ;;; výn/kapitál
V praxi se použ. UKAZATEL HALÉŘOVÉ NÁKLADOVOSTI (UHN)= nákl/výn
Hospodárnost – shaha dosáhnout maxima užitku inimem obětí a to jak po stránce výrobně technické, tak také po stránce hospodářské. Pozor na propletení hospodárností s rentabilitou u ukazatelů typu výn/nákl
Teoreticky správnější HOSPODÁRNOST = skuteč. náklady/náklady při optim.kombin.vf
ukazatel využití kapitálu (aktiv)= výnosy/kapitál

třídění nákladů

klasifikace podle různých hledisek:
1) účetní, ekonomické (oportunitní) – viz výše.
2) druhové členění – podle druhů: spotřeba mater. a ener., osobní náklady, odpisy, finanční náklady, a dále možno přiřadit tzv. kalkulační nákladové druhy (viz ekon.nákl), účelové členění (podle útvarů,tj.náklady podle středisek – jednicové náklady střediska, režijní náklady střediska – materiálové, výrobní, správní, odbytové);;; podle výkonů – jednicové, režijní)
…Písemným přehledem o jednotlivých položkách nákladů a jejich úhrnu na kalkulační jednici nazýváme kalkulace nákladů (kalkulační jednicí je určitý výkon např. výrobek, polotovar, služba – vymezeno jednotkami jako 1 ks, 1 kg, m2…)
3) Ve výsledovce (tj. výkazu zisků a ztrát v ČR) se náklady (a výnosy) dělí podle oblasti činnosti na provozní, finanční, mimořádné. Provozní je možné členit podle druhů nebo podle účelu.
4) Výše jsme již zmínili náklady variabilní a fixní
kalkulace – viz. o pět řádek výše (přehled nákladů na kalkulační jednici)
rozpočet – rozpis nákladů na určitý projekt, na určitou investici – nejen na 1 položku, je komplexním plánem nákladů. Je důležitým prvkem řízení nákladů.

variabilní náklady

náklady závislé na objemu výroby, přímo spojené s výrobou jednoho výrobku – jednicové náklady. (např. materiál, el. energie, práce potřebné k výrobě každého výrobku). se zvyšováním objemu výroby se zvyšují celkové variabilní náklady.
Nákladová funkce – lze ji vyjádřit jako: N = F + b . q (F-fixní náklady, b-var.nákl na 1ks, q-množství vyrobených výrobků). Tj. nákladová funkce s proporcionál. náklady. Existují i jiné způsoby výpočtu nákladových funkcí. Nákladové funkce se využívají při analýzách bodu zvratu.
oportunitní náklady – náklady obětované příležitosti, tj. to co mohlo být získáno kdyby se rozhodl podnikatel investovat kapitál, svou práci, použít svůj majetek k jinému účelu. (ušlá mzda podnikatele, úrok z peněz na pronájem budovy – kdyby je místo nájmu budovy uložil v bance atd.)
utopené náklady – náklady, které jsou tak jako tak vynaloženy už nemají vliv na rozhodování podnikatele. (už jsou utopené). Např. podnikatel se rozhoduje mezi dvěma investičními variantami, jedna ho stojí 10 000, druhá 11000,  10 000 utratí tak jako tak, jsou to utopené náklady, jeho rozhodování ovlivní jen ten rozdíl-tj. 1000.
degrese nákladů – jev který nastává při zvyšování objemu výroby v rámci stávající výrobní kapacity – náklady se snižují protože VN se nemění a fixní náklady na jeden výr. klesají, tzn. degresi (pokles) jednotkových nákladů.

výnosy

opak nákladů, vznikají nejčastěji jako tržby při prodeji zboží, musí být spolehlivě vyčíslitelné a vykázány ve stejném období jako jim odpovídající náklady. Od výnosů odlišujeme příjmy, které znamenají přírůstek peněz.
tržby – výnosy z prodeje zboží, výrobků či služeb, patří mezi provozní výnosy.
zisk – rozdíl výnosů a nákladů za určité období. Pokud vyjde kladný rozdíl, je to zisk, pokud záporný – ztráta. Zisk patří mezi hlavní cíle podnikání. Rozlišujeme účetní a ekonomický z. Jinak je také nazýván jako hospodářský výsledek či výsledek hospodaření – je to toková veličina.
účetní zisk – rozdíl mezi výnosy a účetními (skutečně vynaloženými) náklady
ekonomický zisk – rozdíl mezi výnosy a ekonomickými náklady, ek. zisk je < úč. zisk, protože ekonomické náklady jsou větší částkou než účetní náklady, jelikož zahrnují náklady obětovaných příležitostí.
peněžní výdaje – peněžní prostředky, které byly skutečně vynaloženy. x Náklady, které vznikají bez ohledu na to zda byly vynaloženy pen. prostředky.
peněžní příjmy – peněžní prostředky, které byly skutečně přijaty, na rozdíl od výnosů.
cash flow – je rozdíl mezi přijatými a vydanými peněžními prostředky za určité období – je to toková veličina. Na výpočet cash flow – peněžních toků se používají 2 metody-přímá,nepřímá.
Kombinace výrobních faktorů – podle převažujícího výr. faktoru rozlišujeme podniky investičně (kapitálově) náročné (elektrárenský prům), materiálově náročné (potravinářský, chemický prům), pracovně náročné (sklářský prům, optický prům), energeticky náročné…

dlouhodobý hmotný majetek

soubor věcných prostředků, které nejsou spotřebovány v jednom výrobním cyklu, ale slouží v podniku delší dobu (z praktických důvodů je stanovena i minimální cena). Patří sem pozemky, budovy, stavby, stroje a výrobní zařízení, nástroje, dopravní prostředky, zařízení kanceláří, výpočetní technika aj. Rozlišujeme u nich technickou a ekonomickou životnost (upotřebitelnost).
technická životnost – doba trvání jejich způsobilosti plnit technický (výrobní) účel, tj. produkovat technicky nezávadné statky.
ekonomická životnost – doba trvání jejich schopnosti zajistit potřebnou hospodárnost, tj. vyrábět statky s takovými náklady, které jsou schopné konkurence. Tyto prostředky v době své životnosti ztrácí svou užitnou hodnotu i tržní hodnotu a to jednak jejich používáním a jednak technologickým pokrokem. Postupné snižování hodnoty vyjadřují odpisy.
odpisy – výrobou výrobků se stroje a jiné zařízení opotřebovávají, jejich hodnota se snižuje, po skončení jejich funkčnosti a účelnosti musí být nahrazeny novými stroji. odpisy patří mezi náklady, vstupují do ceny prodávaných výrobků – plní funkci střádací – prostředky se vrací do podniku s tržbami, po skončení životnosti HIM (dlouhodobého hmotného majetku) může dojít k jeho nahrazení novým.
výrobní kapacita – je důležitou charakteristikou výrobního HIM, je to potenciální schopnost výrobní jednotky (stroje, dílny, závodu, podniku) produkovat statky (výrobky,služby). HIM+výkonná práce=potenciální výrobní faktory.

materiál

předměty, ze kterých vznikají finální výrobky. (suroviny-železná ruda a písek, základní materiál-plechy a tyčová ocel, pomocné – barvy a lepidla ;provozní materiály-mazadla a palivo, součástky-součásti výrobku-např. zrcátko u auta nebo matky a šrouby či hřídel atd., obaly-slouží k ochraně při přepravě aj.)
náklady – vyjadřují peněžně vyjádřenou spotřebu výrobních faktorů účelně vynaložených na tvorbu podnikových výnosů, vč. dalších nutných nákladů spojených s činností podniku. náklady tvoří to, co muselo být vynaloženo při činnosti podniku (znamená to ekonomickou újmu, která je spolehlivě měřitelná a je vykazován ve stejném období jako jemu odpovídající výnos). rozlišujeme účetní a ekonomické pojetí nákladů. Náklady jsou vykazovány v období kdy vznikly bez ohledu na to, zda v tomto období vznikl skutečný výdaj peněz. Náklady vyjadřují povinnost něco platit.
účetní náklady – vychází z účetnictví, udávají to, co bylo vynaloženo.
ekonomické náklady – zahrnují to co bylo vynaloženo a navíc i to, co bylo obětováno-tzn. co mohlo být získáno, kdyby byl výrobní faktor využit jiným způsobem.
fixní náklady – náklady nezávislé na objemu výroby, mění se skokem až při změně výrobní kapacity-nákup nového stroje znamená zvýšení nákladů. Patří sem náklady na provoz podniku jako celku (nájemné na budovy a pozemky, stroje a výrobní zařízení, dopravní prostředky)-režijní náklady. Jde o náklady na výrobu jako celek, je nutné je rozpočítat do nákladů na výrobky. (vydělíme počtem výrobků a máme FN/1 ks). FN(1ks)+VN(1ks)=N(1ks)

„ekonomické reformy“ (57, 67, 80)

nemohly jako celek přežít ale zůstaly v povědomí a mohly se později stát základem pro další vývoj podnikohosp. teorie a praxe
- direktivní systém vyčerpal své možnosti a není schopen se dále adaptovat na vnější a vnitřní podmínky
- je nutno uznat relativní samostatnost podniku (jinak nelze oček. iniciativní přístup k vlastnímu osudu)
- zisk není zavrženíhodnou kategorií, ale racionálním vztahem pro stimulaci a hodnocení podniku
- odmítání zkušeností meziválečných čs podniků by znamenalo „vylít vaničku i s dítětem“
- podnik může přežít jen na zákl. dlouhodobého plánování
- řízení podniku vyžaduje kvalifikaci, osobní vlastnosti, výchovu a vzdělání tomu odpovídající (nároč. práce)
po r. 89 bylo možné doplnit bílá místa, tedy to, co dříve bylo kategoricky odmítáno – pomocí mezinár. informač. rozmachu. – odstraň. bariér.

4. Kapitola: Efektivnost podniku a její základní kategorie

výrobní faktory (výrobní činitele, které se musí spojit, aby podnik mohl vyrábět), z národohospodářského pohledu: práce, půda, kapitál; z hlediska podnikové ekonomiky (Wöhe): dispozitivní práce (řídící), výkonná práce, hmotný investiční majetek (pozemky, budovy, stroje, nástroje aj.), materiály (suroviny, pomocné a provozní látky).
řídící (dispozitivní) práce – tj. management, manažerský talent, organizace – bez tohoto výrobního faktoru nemohou být ostatní výrobní faktory účelně a hospodárně využívány. Jeho úkolem je zajistit optimální kombinaci všech ostatních výrobních faktorů. Management –stanovit cíle podniku a způsoby jejich dosažení, provádění činností plánování,organizace, rozdělování úkolů, běžné rozhodování, koordinace, kontrola plnění dílčích cílů, dohled (controlling, vnitřní audit). Nákladem na tuto práci jsou platy vedoucích pracovníků.
výkonná práce – lidská energie a duševní schopnosti vynakládané pracovní silou (člověkem) při výrobě statků. Závisí na vzdělání, zkušenostech, nadání, tělesných předpokladech…; nákladem na tuto práci jsou mzdy (tvořeny hrubou mzdou a příplatky za přesčasy, dovolenou, nemocenskou atd-vedlejší mzdové náklady, daňovými odvody státu). Měřítkem účinnosti lidské práce je produktivita práce – množství výrobků připadajících na jednoho pracovníka.

3. Kapitola: Vývoj podnikové ekonomiky

Podnikové hospodářství jako věda – zkoumá podstatu podniku a podnikání, snaží se poznatky uspořádat do vědecké disciplíny – logická struktura a komplexnost, jiným proudem je toerie řízení – zvláště USA, analýza rozhodov. procesů, aplikace matematiky, sociologie, psychologie.

Vysoké školy obchodní – koncentrace a intenzifikace průmyslové výroby způsobila zvlrat v podnikohospodářské problematice (přelom 19. a 20.stol) – Lipsko, Cáchy, St. Galen, Vídeň,
Frankfurt, Berlín, Curych – založení katedry pro obchodní vědy-prof. Johann Friedrich Schär. Vysoká škola obchodní v Praze (1919) jako součást ČVUT. (učilo se účetnictví, kupecké počty, obchodní písemný styk a administrativní práce; vědy jaké se učí dnes – nár. hosp.,právo, hospodářská geografie a cizí jazyky byly tehdy okrajové). Vědecký přístup před zač. 1.sv.vál.

Léon Gomberg – návrh na pozvednutí obchodní nauky na samostatný obor – soukromá podniková eko., měla pozorovat rozvojový proces soukromé podnik. eko., seskupovat její výsledky podle homogenity, zjišťovat kauzální souvislosti a odvodit z nich normy pro racionál. organizaci a správu soukr. hosp.; do centra postavil účetnictví a učinil z něj podstatný nástroj organizace a důlež. prostředkem poznávání souvislostí.

Eugen Schmalenbach – dlouholetá praxe, obch. škola v Lipsku, profesor; Nevzdávejme se práce, která by měla praktickou hodnotu. Výsledky, které nejsou v obchodní praxi použitelné, nejsu pro nás žádnými výsledky. Teorie – předstupeň vědy. etický postulát společenské hospodárnosti: podnik je částí společnosti, která se má snažit o hospodářské optimum ve společenském smyslu. Ziskové aktivity, které z hlediska společnosti nemají význam – odpor k nim. Odvodil existenci variabilních a fixních nákladů, nákladové křivky, mezní náklady. vláda fix. nákladů nutí podniky k vzájem.dohodám a spojování. 2) Věda o bilancích – procesy, které se v nich odráží, 3) systém cenového mechanismu svobodné tržní eko. využít pro vnitropodnikové řízení statků a služečb mezi jednotlivými vnitropod. útvary. Vnitropodnik. hosp. soutěž mezi odštěpnými závody podniku, optimalizace ceny P=MC.


Článek podporuje:
ohebné kloubové plastové hadice
bazar stroje, cnc frézky, karusely
zdvihací zařízení, vázací technika, školení jeřábníků, vazačů břemen

Erich Gutenberg

profesor na několika školách, dlouholetá praxe, rozsáhlé dílo Základy podnikového hospodářství – s urč. nadsázkou lze hovořit o podnikohosp. vědě před a po Gutenbergovi. jednotná koncepce ph – kombinace výr. faktorů elementárních (lidský prac. výkon, provozní prostředky, materiál) a dispozitivních (obchodní a provozní vedení, plánování, organizace). Výsl. kombinace je výnos. Kombin. proces je podřízen cílové orientaci podniků.(hospodárnost, fin. rovnováha; pro trž. podniky – autonomie, výnosnost, rentabilita; pro centr. plán. podřízenost části celku, přidělováním výrobních úkolů, rozhodující vliv centra na rozhodování v každém podniku.Gutenbergova metoda využívá matematický aparát všude kde je to možné a účelné v rozsahu do té doby nevídaném. kauzalita – zkoumání účelu.
Josef Blecha – u nás po 2. sv. válce – doba mu nepřála, dílo Tiché rezervy ve výroč. závěrkách a. s. v prům. a obch., poměry na VŠO ho přiměly k přechodu k účetnictví a pak k historii. Závěr kariéry – knihovna ČVUT. přejmenování VŠO na VŠ věd hospodářských, později zanikla spolu s VŠ politickou a sociální. Zřízena VŠ politických a hospodář. věd – z její hospodářské fak. vznikla 1953 vysoká škola ekonomická a VŠPHV zanikla
František Brabec – 50.léta ex. na ČVUT fak. ekonomicko-inženýrská - technické disciplíny s návaznou odvětvovou ekonomikou. – prof. Fr. Brabec – cílem vytvořit směrné hodnoty, které by měl zdravý ek. výv. podniku respoktovat. výkonnostní a eko. parametry výrobků – vztahy. Posílení centrál říz způsobilo nakonec nahrazení ph organizací a plánováním podniku.

Vzájemné prolínání a ovlivňování faktorů

– hodně také záletí na druhu, charakteru a rozsahu podnikání. Respektování náboženských, spotřebních zvyklostí v mezinár. obchodě, unifikace v oblékání; není náhodou že strategická analýza začíná právě u okolí.
funkce státu – 2 typy státu – centrál.plánování, liberarizmus. Podnik je zcela autonomní jednotkou (musí sám rozhodovat co, jak a za kolik vyrábět a prodávat), existují-li omezení, měla by být systémová a platná pro všechny bez výjimek (x daň. zvýh. malých pivovarů). Stát zabezpečuje činnosti které nemůže trh zabezpečit. subvence eu x tržní zásady. státní org. mohou být ovlivněny zájm. skup. a jejich ovlivňováním-lobbováním.
rozhodování podniku – podnik se musí rozhodovat na základě znalosti dynamiky okolí. vychází se z představy globálních, dlouhodobě se prosazujících tendencí
globalizace – celosvětové vlivy nabývají na významu s rozvojem informačních technologií a mobility. globální nebezpečí, ale i šance – mezinárodní konkurence, komparativní výhody z obchodu…, dále viz megatrendy.
lobbování – ovlivňováním zájmovými skupinami. pozor na korupci. zvýhodnění jedné skupiny obvykle znamená znevýh. jiné.

megatrendy

(10 megatrendů J. Naisbitta)
- industriální společnost  informační spol.
- vývoj a aplikace technologií nejvyšší úrovně
- krátkodob. plánování dlouhodobé plán.,strateg. říz.
- centralizmus se bude snižovat  decentralizace
- institucionální péče  svépomocné skupiny
- reprezentativní demokracie  participativní demokracie
- společenské vládnoucí pyramidy , propojení malých skupin
- centra inovací se přesunou ze severu na jih
- strnulé pravidlo „buď – anebo“ bude nahrazeno mnohorozhodovacím „jak – tak“.
podniky by měly sledovat okolí a vytvářet si vlastní představu o vývoji – vládní prognózy, podnikatelské svazy, veletrhy a výstavy technologií, info o situaci u konkur., obchodní věstník – i elektronická podoba, sledování tisku, diskrétní info obchodních přátel, je potřeba definovat své informační potřeby o okolí, ty systematicky naplňovat s ohledem na udržování, obnovování a zdokonalováním konkurenčních výhod. Okolí není pouze omezujícím faktorem, kdo ve svém okolí uvidí příležitosti a dokáže je nejrychleji využít, získává nespornou konkurenční výhodu.

2. Kapitola: Okolí podniku

okolí podniku – svazek vnějších sil, faktorů a podmiňování působící na podnik – různé vlivy spolu navzájem souvisejí, obklopují podnik. Okolí ovlivňuje podnik a podnik do určité míry ovlivňuje své okolí. Mezi prvky okolí patří geografické, sociální, politické a právní, ekonomické, ekologické, technologické, etické, kulturně historické (některé jsou hmotné a některé nehmotné).
geografické – předurčuje logistiku, jde zejména o vhodnou volbu umístění podniku.
sociální – důsledky činnosti podniku pro společnost (nalézt kompromis mezi honbou za ziskem a sociální odpovědností. Sociální tržní ekonomika používá zákonné státní zásahy k odstraňování faktorů v ekonomice, které vyvolávají sociální napětí. (vyrovnávání přílišné majetkové nerovnosti a bránění kartelizaci ekonomiky).
politické – vlivy politických (mocenských) zájmů na podniky, různé politické linie zasáhly výrazně do činnosti podnikové sféry: znárodnění, združstevnění, privatizace. Podnik však může být ovlivněn i komunální politikou – postoje obecních úřadů apod.
právo – právo a jeho instituty vytvářejí rámec pro všechny podnikové činnosti (pomocí práva působí politické vlivy na podnik). Jsou stanoveny různé bariéry podnikání - např. obchodní, občanský, živnostenský zák., ale i další normy – k zabránění dvojího zdanění, ochraně spotřebitele a drobného akcionáře. V zemích s dlouholetou tradicí právního řádu se lze opírat i o rozsudky vrcholných nezávislých soudů – ty vytvářejí tzv. precedens – příklad pro rozhodování o analogických případech v budoucnu. Nedokonalost právních norem by měla být překonána uplatňováním etických kritérií.

etika

zabývá se tím, jaké postoje by měl člověk resp. instituce zaujímat, aby jednal v souladu s tím, co se obecně považuje za správné a spravedlivé. (pravdivé poskytování informací, korektní hospodářské soutěžení, dobré služby zákazníkům). Obraz, co je etické, do značné míry vytvářejí média, etické normy se utvářejí historickým vývojem a mohou se v určitých bodech oblast od oblasti lišit (např. USA zákaz použ. inside informací k vlastnímu prospěchu). Pokud je v dané společnosti vyvinuto etické myšlení, může účinně překlenovat nekonzistence v právním řádu. Je přímočařejší než mluva paragrafů. Je třeba ho kultivovat.
ekologie – k dodržování těchto pravidel je nutí státní orgány či občanská hnutí, ekologie vytváří řadu bariér podnikání, zároveň poskytuje mnoho příležitostí (výroba ekolog. nezávadných výr., recyklaci odpadů…).
ekonomické – zásadní význam, získávání výr. faktorů, kapitálu, uplatnění výrobků a služeb, celková hospodářská situace země a její dynamika. Dostupnost a ceny výr. fakt. – sníž. pracnosti, zvýš. produktiv. práce, tradice výroby a dobré jméno; daňová zátěž – výše daní a jejich konstrukce, daňové ráje.; hospodářský růst a měnový, devizový vývoj – mae veličiny – inflace, deviz. kurzy, devalvace – rizika pro podniky; do tohoto okolí patří zákazníci, dodavatelé, finanční instituce.
technologické –změny technologie, pokrok, zvýšení konkur. schopnosti, lepších hosp. výsledků, negat. vliv na živ. prostředí, mechanizace – propouštění – sociál. problémy…
kulturně historické – vytváří se po celá staletí, celková vzdělanostní a kulturní úroveň obyv. je jednou z podmínek eko. rozvoje, tech. pokroku.

PODNIKOVÁ EKONOMIKA

1. Kapitola: Podstata podniku a podnikání
podnikání – obch. zák: Soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Obdobně je definována živnost v živnostenském zák.
rysy podnikání:
1: základním motivem je snaha o dosažení zisku jakožto přebytku výnosů nad náklady. Zhodnocení vloženého kapitálu – především vlastního.
2: zisk se dociluje uspokojováním potřeb zákazníků (středem je zákazník preferencemi a zájmy a potřebami)
3: uspokojování potřeb pomocí poskytování výrobků a služeb znamená čelit riziku.Podnikatel musí vložit do svého podniku kapitál.
podnikatel – obch. zák: (fyz. nebo práv.) osoba zapsaná v obchodním rejstříku, osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění, osoba podnikající na základě jiného než živnostenského oprávnění podle zvláštních předpisů, fyzická osoba která provozuje zemědělskou výrobu a je zapsána do evidence podle zvláštního předpisu.
Podnikatel je člověk, který je nositelem a tvůrcem inovací a změn, motivovaný k využívání podnikového, lidského i technického potenciálu. Osobnostní rysy: tvořivost, schopnost přicházet s novými myšlenkami, využívat příležitosti nebo je dokonce vytvářet. Využít třeba i potenciální slabiny ve svůj prospěch.

podnik

obch. zák: soubor hmotných a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit… Podnik je věc hromadná.
Podnik má sloužit k zhodnocování kapitálu a současně respektovat společenské poslání podniku ve vztahu k interesentům – „stakeholders“. („má sloužit a tím dosahovat zisk, ne jen dosahovat zisk prostřednictvím služby).
Podnik je instituce vzniklá k výkonu podnikatelské činnosti, tedy institucionalizované podnikání. (X podniky u nás před rokem 89 měly s podnikáním jen málo společného)
manažer – člověk, který vykonává základní manažerské funkce, jako plánování, organizování, výběr a vedení lidí a kontrola. Management je proces projektování a udržování takového systému, v němž lidé pracují společně ve skupinách, aby co nejproduktivněji dosáhli zvolených cílů. Manažer – řídící pracovník.
lídr – vůdčí osobnost, člověk, který umí získávat a ovlivňovat lidi, aby se snažili dobrovolně a s nadšením o dosažení skupinových cílů. Autorita lídrů tedy nespočívá v jejich formálním postavení v rámci organizačních struktur, ale je dána silou myšlenek a charismatem osobnosti. Můžeme uvést příklady lidí, kteří zkombinovali své manažerské, vůdčí a podnikatelské schopnosti (Tomáš Baťa apod.).
zájmová skupina – skupina lidí, která má stejné zájmy politické, mocenské, ziskové i jiné, jež se snaží prosazovat různými prostředky – např. lobbováním. Různé zájmové skupiny jsou i mezi tzv. interesenty podniku. Mohou jimi být manažeři, zaměstnanci, vlastníci, dodavatelé a odběratelé, stát, občané, obce…

• CDO – collateralised debt oblig.

o syntetická CDO (CLO- pouze půjčky, CBO – bondy)
o CLN – credit link notes – je to menší operace – má jen jednu tranši (je vydáván jen jeden typ poukázek. Zdroje slouží jako zástava na pokrytí (v případě defaultu)
o rozdíl CLN oproti kreditnímu swapu – platba je zde prováděna předem a v závěru je provedeno vyrovnání.
o důvody použití CLN: je mimorozvahový instrument, je velmi flexibilní pro investora, investor získává přístup k některým možnostem kreditního trhu jinak nedostupným.
o složitější schéma: zakládající banka, dohlížející trust, SPV, správce protfolia, Investoři, Poskytovatel zajištění, případně 3. strana – credit enhancer.
o podrobnější vysvětlení ke kreditním derivátům viz str. 85-92 ve skriptech Risk Management.
• komoditní riziko – nemělo by být v testu – neprobrali jsme.

!!!! The end!!!!!
Z výpisků z přednášek a ze skript poskládal Radek (radek@vejska.cz). Jde o výpisky – není to tedy souvislý test přednášek. Snažil jsem se uvést nejdůležitější body, které by člověk měl o dané problematice vědět, co by si měl uvědomit. To ovšem neznamená, že se v testu nemůže objevit něco jiného... I ve svém zájmu však doufám, že to bude stačit. :-)

OSNOVA kurzu dle PES.VSE.CZ (platnost ZS04 - prosinec):

1. Klasifikace finančních rizik. Míry rizika.
2. Teoretické základy, (von Neuman-Morgensternova užitková funkce, prémie za riziko, subjektivní pravděpodobnosti).
3. Tržní rizika
Model oceňování kapitálových aktiv (CAPM), beta a alfa aktiva, systematické a nesystematické riziko, jednoduchá a sofistikovaná diverzifikace portfolia, model arbitrážního oceňování a faktorová rizika.
4. Úroková rizika
• Durace a konvexita úrokově citlivých aktiv
• Imunizace úrokového portfolia využitím durace a konvexity
• FRA, úroková futures a jejich použití
• Úrokový swap, jeho použití, arbitráž s úrokovým swapem, určení fixní swapové míry,
• Úrokové opce, série úrokových opcí (cap, floor, collar)
5. Kreditní rizika
• Klasické řízení kreditního rizika
• Altmanův a jiné podobné modely
• Portfoliový přístup a Sharpeho index
• Obchodování s kreditním rizikem (syndikace, sekuritizace, kreditní deriváty)
• Základní typy kreditních derivátů (kreditní swap, swap celkových výnosů -TRORS, kreditní spreadová opce), způsoby použití a jednoduché metody oceňování
• Strukturované produkty (CLN,CDO, syntetická CDO)
• Nejznámější metodiky řízení kreditního rizika ( Credit Metrics od J.P.Morgan, Credit Metrics+ od CS First Boston, Portfolio Manager od KMV) Literatur

• kreditní spreadová opce (Credit Spread Put Option)

o kreditní událostí je rozšíření spreadu daného aktiva vzhledem k výnosnosti vládních obligací. Např. při spreadu > = než 2,5 % nad výnosem vládních obligací ==> hradí se škoda. (možný spread: vůči vládním poukázkám – je vždy kladný ; vůči LIBOR – někdy může být i záporný) – působí na to obavy – např. asijská krize – nenastaly defaulty ale rozšíření spreadu.
• Strukturované produkty:
• CDO – collateralised debt oblig.
o banka 1 posílá bance 2 pevné platby
o banka 2 nese veškeré riziko defaultu ref entity – případně hradí škodu. Pomocí těchto nástrojů lze rozprostřít riziko ležící nyní na B2 mezi více investorů.
o CDO: je vytvořen pool, do kterého jsou vzaty různé ref. entity (různá rizika). Pool emituje poukázky, ty jsou dány různým skupinám investorů – ti za ně zaplatí tzv. tranše (seniorská tranše, střední tranše, juniorská tranše). Pool jen provádí platby – za nic neručí – je považován i bankami za velmi bonitní, kolikrát bonitnější než subjekty, které ho původně vytvořily (např. nějaké banky); pozn.: pooly (neboli SPV – special purpose vehicle) často sídlí např. na Kajmanských ostrovech a v jiných offshore centrech. Tranše jsou zaplaceny za riziko předem.
o CDO umožňují efektivně řídit regulační kapitál

o obecné schéma:

většinou existuje nějaký závazkový vztah RE --- PB (ale nemusí);; PB >> PS (pravidelné platby – pozn. „pojistné“); PS >> PB (v případě kreditní události (či defaultu) RE náhrada škody. Obecně se obchody s rizikem zabývají na světě 4 banky (JP Morgan, ... Brothers, ??); Pokud nastane default a škoda je nahrazena – kreditní swap tím končí.
o prodávajícímu zajištění se může zdát situace výhodná – dostává platby a pravděpodobně nebude muset nic dělat – peníze zadarmo. Ale pokud by skutečně nastal default – může se dostat do problémů. Musí se odpovědně před vstupem do swapu rozhodnout, zda není riziko příliš vysoké.
o kupujícímu zajištění se může zdát, že platby které platí, jsou příliš vysoké. Je to cena za jistotu, že nedoplatí na default RE. Kupující zajištění může vstoupit zase s jinou bankou do opačného kontraktu – že on bude dostávat platby a krýt riziko. Není to pro něj zbytečné – když je opět na nule? Ne, je možné takto diverzifikovat riziko, řešit tak např. přílišnou angažovanost s jedním klientem. (viz obrázek) sníží se mu riziko defaultu jednoho klienta, k tomu mu přibyde riziko defaultu jiného. Nyní je to ale portfolio dvou rizik, což je lepší než jedno velké samotné.
o cena swapu (výše plateb) závisí na:
 délce trvání konkraktu (+)
 pravděpodobnosti defaultu ref. entity (+)
 pravděpodobnost defaultu protistrany (prodávajícího zajištění – že neuhradí ztrátu při defaultu RE) (-)
 korelace mezi defaulty RE a PS (měla by být malá) (-)
 zbytková hodnota (recovery rate – to co zbyde při defaultu) (-)

o určení ceny swapu:

ohodnocování – využít bezrizikovou míru (co by platila vláda) – např. LIBOR, + přidat kreditní spread (obsahuje riziko nesplacení a prémii za nelikviditu); např. tedy LIBOR + 150 bps. Analogie s asset swapem (tam jde o nákup oblig. + úrokový swap na změnu např. plov>> fix.) – použití stejné či podobné sazby jako kreditní swap.
o credit basket swap: zajištění celého koše aktiv (entit), nutno spočítat i korelaci v koši entit, výpočty rizika prvního defaultu – po něm kr. swap končí atd.) – složitější
o typy defaultu (obvykle): zpoždění splátek, odmítnutí splátek, opomenutí splátek + jak dlouho čekat, restrukturalizace dluhu (rozložení splátek do delší doby)
• totální swap (TRORS) – neboli „swap celkových výnosů“
o referenční entita (např. obligace, jen jako vzor)
o banka 1 – posílá bance 2 pevné platby
o banka 2 – posílá bance 1 všechny výnosy a ztráty z podkladového instrumentu – tj. kupony, dividendy, zvýšení a snížení tržní hdonoty, škody v případě defaultu atd.
o pokud jde o zvýšení hodnoty podkladového instrumentu – je to záporný tok – platba jde od B1 k B2.
o motivy pro vstup do totálního swapu- málo obchodované aktivum (referenční aktivum je nelikvidní), účetní daňové či zákonné důvody, dle přání zákazníka, vysoký pákový efekt, napodobování repo,..

• kritérium výběru jednoho portfolia z množiny efektivních – Sharpův index.

o η = ( E(P) – rf ) / σ P
o čím větší, tím lepší – maximalizace přebytku očekávané výnosnosti na jednotlku rizika
o banky neumí dobře diverzifikovat riziko z půjček (případ CitiBank vs. kompozitní portf. fondů (banka má nižší prům výnos a vyšší riziko – sharpův index výrazně nižší).
o důvody: banky se zaměřují na určité zákazníky, poskytují jim další služby; angažovanost – velké riziko – omezená diverzifikace.
• uvažovat portfoliově se vyplatí
• neptat se, jaké je riziko instrumentu, ale jak přispívá k riziku a výnosnosti portfolia
• rizika jednotlivých instrumentů se mohou v portfoliu kompenzovat (působit opačným směrem) – vhodně zvolené portfolio umožní lepší a výnosnější použití prostředků. (více prostředků může být dáno na úvěry; ale musí v tom být systém)
• očekávaná ztráta – průměrná ztráta za určité období kdyby se podmínky nezměnily – přičíst k běžným nákladům na další období. (viz očekávaný výnos – je to průměr vážený pravděpodobnostmi – většinou je výsledek lepší, ale někdy horší)
• E(L) = Σ Li * Pi
• neočekávaná ztráta – možné ztráty – mohou se nepředvídatelně měnit – banka si musí vytvořit rezervy na ztráty špatných let. Viz pravděpodobnostní rozdělení ztráty. Na vrcholu je očekávaná ztráta. Pravděpodobnost vyšších ztrát se postupně snižuje, ale do určité – např. 99 % pravděpodobnosti že bude nižší ztráta než urč. hodnota, se musí tato možnost krýt vlastním kapitálem – co kdyby...

• katastrofická ztráta

pravděpodobnost takové ztráty je velmi nízká – např. setiny procenta. Tato ztráta je tak velká, že má za následek krach banky. Toto nebezpečí není kryto vlastním kapitálem. Když se to stane, má banka smůlu – to by nesměla vůbec podnikat, kdyby chtěla riziko zcela eliminovat. Proti velkým ztrátám jsou různé možnosti obrany – zajištění.
• krytí velkých rizik: syndikáty – dohodne se více bank, které nesou dané kreditní riziko společně. Např. firma požaduje velký úvěr.
• kreditní deriváty, sekuritizace – jde o vyvedení rizika z banky – jeho prodej.
• jednotlivé kreditní deriváty:
• obchodování s kreditním rizikem – pomocí derivátů – je důvěrné – klient neví, že banka to riziko prodala.
• kreditní swap (CDS) – nejčastější kreditní derivát
o subjekty:
 ten kdo si zajišťuje riziko (protection buyer – kupující zajištění)
 ten kdo si kupuje riziko (protection seller – prodávající zajištění)
 referenční entita – jednotka, s níž je riziko spojeno. Např. ten kdo má splatit úvěr.
o co je nutno dohodnout:
 kreditní událost (default) – musí být jasně stanoveno, co se rozumí kreditní událostí. (Zpoždění splátek a o kolik, rozšíření spreadu..) – udělat standardní dokumentaci obecně platnou, aby bylo vše jasné. Zatím neexistuje.
 doba trvání (nemusí být na celou dobu splácení úvěru)
 platby (jejich velikost)

• Altmannův model

• hodnota Z by měla být vyšší než 3 – v takovém případě doporučení úvěr poskytnout. Když hodnota pod 1,8 – vážné riziko bankrotu – s takovým podnikem nechceme nic mít. To co je mezi, je na podrobnějším zvážení podmínek, ale je to rizikovější.
• Zeta-model (Altmann a spol.) – upravený model ze závěru 70. let, je úspešnější než Z-score především v dlouhodobé predikci bankrotu. Zeta koeficienty nebyly zveřejněny. Pošleme jim údaje a oni nám pošlou výsledek.
• použití modelů:
o úvěrová politika (instituce bez systémů ohodnocování úvěrového riz., k srovnání a odstraňování anomálií) – spotřební úvěry – jednoduchost.
o revize rizika (jako varovný systém – bonita klienta se může časem měnit)
o určení spreadu a neočekávaných ztrát (k určení kreditního spreadu a výše rizika neočekávaných ztrát – ZETA – stupeň defaultu. Čím nižší Zeta, tím vyšší rizikovou prémii si přihodíme.
o sekuritizace – oceňování jednotlivých úvěrů – balíky podle podobného Zeta (rozvíjející se sekundární trh)
• Ohlsonův model – určuje pravděpodobnost defaultu, společnost KPM ovládla trh s kreditním rizikem – používá opční metodiku
• kredity nejsou obchodovatelné – „prodat kredit (úvěr) je stejně špatné, jako ho neposkytnout“ – bankéřské úsloví :-)

• ÚROKOVÝ SWAP

(IRS) – patří mezi nejpopulárnější úrokové deriváty:
o kontrakt mezi dvěma stranami
o jedna strana se zavazuje platit druhé úrokové platby z daného nominále. První strana provádí platby na základě fixní úrokové míry, druhá strana provádí platby na základě pohyblivé (např. LIBOR). Platby v pravidelných intervalech – hrazen je pouze rozdíl. Kdo se chce zajistit proti zvýšení úr. sazby – platí fixní sazbu – ví že více platit nebude. Pokud bude skutečná sazba vyšší, zaplatí to partner ve swapu, který platí pohyblivou. Pokud se úroková míra sníží – plátce fixní sazby platí stále stejnou sazbu – rozdíl oproti skutečné jde do kapsi plátce pohyblivých.
o swap lze použít k změně plovoucích plateb z půjček na pevné a naopak, co se komu hodí.
o použití k řízení úrokového rizika
o plátci fixní sazby bývají často korporace, které si chtějí zajistit úrokovou míru pro financování dlouhodobých projektů
o banky spíše preferují pohyblivé (plovoucí) sazby při poskytování úvěrů – většina závazků bank je totiž také plovoucí.
o úmluva: cena (hodnota) swapu se bere vzhledem ke straně platící fixní platbu
o je li cena záporná – tak pro plátce plovoucích plateb je kladná (a naopak)
o na začátku cena swapu rovna nule.
o swapy jsou OTC deriváty – kótování pomocí tzv. swapového spreadu.
 swap si lze představit jako portfolio bondů s fixním a plovoucím kuponem (durace swapu je rozdíl doby do splatnosti následujícího plovoucího kupónu a durace fixního bondu).
 swap jako portfolio úrokových forwardů
 swap jako rozdíl cap a flor

KREDITNÍ RIZIKO

• riziko nesplnění závazku druhou stranou, např. nesplacení poskytnutého úvěru (ať už z jakéhokoli důvodu). V poslední době se řízení kreditního rizika velmi rozvíjí.
• přechod od izolovaného posuzování jednotlivých kreditů k portfoliovému přístupu
• klasická kreditní analýza je založena na dostatku expertů, zkušených pracovníků, kteří budou schopni posoudit schopnost dlužníka splácet.
o riziko plynoucí z jednotného ducha kreditní metodiky – mohli by vyřešit experti najímaní z venčí, to naráží na neochotu bank k přijímání externích expertů. „chyby si budeme dělat sami, děkuji“ :-)
• multivariabilní modely – snaží se nahradit intuitivní rozhodování analytika promyšlenou kombinací vyhodnocování kombinace různých ukazatelů – probíhá automaticky. Rozhodnutí pomocí nich může být mnohem rychlejší. Snaha o komplexní posouzení – kombinace více ukazatelů.
• Altmannův model (Z-score) – jeden z nejznámějších multivariabilních modelů, na základě diskriminační analýzy. Má odlišit firmy, které zbankrotují a které ne, podle vypočtené hodnoty Z – ukazatele. Ten se skládá ze součtu 5 poměrovaných ukazatelů, z nichž každý je násoben určitým koeficientem, ke kterému Altman při svém zkoumání praxe dospěl. Jde o různé ukazatele podílů ziskovosti aktiv či likvidity a tržní hodnoty vzhledem k výši závazků.

• IMUNIZACE:

• ==> imunizace je dynamická záležitost – nutno upravovat kontinuálně. Využití swapů při imunizaci – nastavení tak aby DUR akt = DUR záv.
• způsob jak imunizovat není v praxi jednoznačný – např. 2 rovnice o 50 neznámých
• podle čeho vybrat?
o vybrat portfolio s nejvyšším výnosem do doby splatnosti
o nebo: portfolio s dobami splatnosti co nejblíže u sebe (ne půlroční a 5-letou obligaci ale raději 1letou a 3 letou)
• strategie Klouzání po výnosové křivce (Riding the yield curve) – využívání momentálního nebo očekávaného tvaru časové struktury úrokových sazeb (výnosové křivky). Investor kupuje bondy s delší dobou splatnosti než je investiční horizont. Nutným předpokladem je rostoucí výnosová křivka. Úspěšná je když se tvar křivky nezmění. Např. chceme investovat na 6 měs., úroková míra na 6 měs. bond je 2 % (výnos 2 % p.a), my ale nakoupíme 1,5 roční bond který za půl roku prodáme. Bond tak bude mít v okamžiku prodeje splatnost 1 rok (úr. míra 2,8 %). Výpočet výnosnosti za dobu držby dle vzorce P2 = P1 * e R * 0,5; tedy R = (ln (P2/P1)) / 0,5 = 4,9%. (pozn. vypočtené P1 = 94,77, P2 = 97,18). Riziko růstu úr. sazeb (výn. křivky) a pokles cen bondů.
• Použití úrokových futures a forwardů. T-bills futures a Eurodolarová futures, FRA (forward rate agreement) ; Eurodolarová futures jsou 3M futures kontrakt na floatingovou sazbu LIBOR– dlouhá pozice (koupě) v Eurodolarovém futures vede k zisku, jestliže kótovaná cena vzroste. Krátká pozice (prodej) se použije, pokud očekáváme pokles...

• durace portfolia:

přibližný výpočet jako vážený průměr durací jednotlivých citlivých aktiv. D = w1D1 + w2D2 + ... + wnDn (váhy jsou podíl investice do aktiva na celk. investované částce), je to ok když se různé výnosnosti do spl. budou hýbat stejným směrem. Jednodušší modely jsou v praxi lepší.
• nevýhoda durace: při velkých změnách úrokových měr bývá durace v odhadech nepřesná, viz obrázek kde odhad ceny pomocí durace = klesající přímka. Skutečná cena = konvexní křivka která se dotýká přímky v bodě který odpovídá míře i. Čím více se vzdalujeme od i, tím je odhad pomocí durace nepřesnější. Dva bondy se stejnou durací mohou mít různé prohnutí té skutečné ceny. Vhodnější je ten s menším – lze totiž s pomocí durace lépe řídit rovnost současných hodnot maj. a záv. Durace nám však řekne že jsou oba stejné. K zpřesnění se používá konvexity. Durace při růstu i poklesu i podhodnocuje novou cenu – pokud je P konvexní – většinou je).
• KONVEXITA:
• zatímco durace vychází z 1. členu Taylorova rozvoje, konvexita využívá při odhadu změny ceny 1. a 2. člen Taylorova rozvoje – odhad je tedy přesnější. Rozdíl bývá většinou malý. Vyplatí se to jen u větších změn i.
• ∆ P = -D * P / (1 + i) * ∆ i + ½ * P * d2P / (d i)2 * (∆ i )2.
• dolarová konvexita $C = d2P / (d i) 2
• vychází z druhé derivace ceny podle úrokové míry

• Konvexita portfolia:

C = w1C1 + w2C2 + ... + wnCn – opět trochu nepřesné (autor se o nepřesnosti nezmiňuje :-)
• konvexita měří zakřivenost průběhu ceny bondu při změnách úrokové míry
o kladná konvexita ==>víme že křivka je konvexní, že durace podhodnocuje
o záporná konvexita ==> křivka konkávní ==> durace nadhodnocuje
o konvexita dává info o tom, jaké nepřesnosti se dopouštíme používáním durace.
o pozn.: pokud jsme emitenti – durace je s opačným znaménkem

• IMUNIZACE:
• problém: úrokově citlivá aktiva, úrokově citlivé závazky – chceme aby bylo v rovnováze:
o současná hodnota aktiv a záv. je stejná
o DUR akt = DUR záv
o případně také CONV akt = CONV záv
• gapová analýza – 1. stupeň řízení úrokového rizika – aby se rovnaly aktiva a závazky se stejnou dobou splatnosti
• rozdělíme si aktiva a závazky do skupin dle doby do splatnosti, musí platit rovnosti A=ZÁV v rámci každé skupiny – „rovnost v každé škatuli“. Příklad umístění volných prostředků na 2 roky použitím kombinace jednoleté a tříleté obligace. Výpočet vah jednotlivých investic na celkové inv. částce. Problém if změna až v průběhu druhého roku. S 1Y obligací už nic neudělám. 3 letou to zasáhne.
• už i jen časová struktura sama hraje roli; jen plynutí času mi to může rozhodit

ÚROKOVÉ RIZIKO

• někdy je považována za součást tržního rizika, má však svá specifika
• různá aktiva jsou citlivá na pohyb úrokové míry, může dojít vlivem změny úrokové míry ke změně jejich ceny, a tedy ke ztrátám investorů – úrokové riziko
• citlivé instrumenty: vládní a korporativní obligace, hypotéční zástavní listy, úrokové deriváty atd. – všechny jsou citlivé na i. Akcie reagují spíše na změny základních sazeb ČNB, obligace reagují na sazby mezibankovní – půjčky apod.
• jakým způsobem si zajistit úrokovou míru do budoucna? Zajistit rovnováhu majetku a závazků (úrok. citlivých) při změnách i. ==> pomocí durace, konvexity, imunizace.
• DURACE:
o Obligace: P = K / (1 + i) + K / (1 + i) 2 + .... + K / (1 + i) n + JH / (1 + i)n
o co dosadit za i ? Výnos do doby splatnosti – reprezentant všech úr. měr.
o durace = matematicky vychází z první derivace ceny podle úrokové míry
o cílem je zajistit nejen rovnost současných hodnot Maj & Záv, ale zajistit ji tak aby byla zachována i když dojde k malé změně úrokové míry.
o durace je citlivost (elasticita) ceny cenného papíru na změnu úrokové míry.
o durace je číslo vyjadřující dobu v letech – vážený průměr doby do splatnosti cenného papíru (obligace) kde jednotlivé váhy jsou současné hodnoty jednotlivých plateb. Výsledek je průměrný čas do výplaty plateb z dluhopisu. Pro představu je to
(1*váha první platby + 2*váha druhé + 3*váha třetí + ... + n ) / suma vah

DRUHY durace:

* Macaulayova durace D = - dP / d i * (1 + i/m) / P (m je počet plateb ročně)
* Modifikovaná durace DM = - dP / di * 1/P, vztah DM = D / (1 + i /m)
* Dolarová durace $ D = d P / d i
Cenové změny při malé změně úrokové míry lze pomocí durace vyjádřit:
• ΔP ≈ - DM * P * ∆i
• ΔP ≈ - D * P / (1+i) * ∆i
Vlastnosti durace kupónových bondů:
o durace se zvětšuje s rostoucím časem do maturity (do zralosti, splatnosti)
o durace klesá se zvyšující se velikostí kupónových plateb
o durace je vždy menší nebo rovna době do splatnosti
o pouze bezkupónové bondy mají duraci rovnou době do splatnosti
o durace klesá s rostoucím výnosem do doby splastnosti
o D < doba do splatnosti u všech kupónových bondů
o D = doba do splatnosti u zerobondů (bezkupónových neboli diskont.bondů).
* durace konzoly je D = (1 + i) / i i = výnos do doby splatnosti
• durace obligace vyplácející plovoucí kupón je nulová v době výplaty kupónu; durace plovoucího bondu = durace následující kupónové platby = jako zerobond se splatností jednoho kupónového období = doba do splatnosti kupónu. (vysvětlení – protože výši kupónu známe 1 periodu předem – nemůže tedy již reagovat na změny úr. míry). V době splatnosti kupónu je cena vyrovnávána na par.

o Jednoduchá diverzifikace.

 lepší diverzifikace umístěním do různých odvětví? ukazuje se že ne.
 vybírat tituly dle ratingu? tituly s nejvyšším ratingem skutečně umožnili největší snížení rizika. Koefic. beta a podobně i směr. odch. jsou u A+ ratingu nejnižší.
 zvyšováním počtu titulů se snižuje riziko portf (sm. odch) a zvyšuje se korelace s trž. portfoliem.
 ukazatel je průměrná odchylka na jednotku rizika (na 1 % sm. odch.)
  = (E(R) – rf) / R = Sharpův index , graficky:  je směrnice = tg úhlu = na ose y přírůstek E(R) – rf, na ose x přírůstek R. Všechna portfolia na přeponě trojúhelníka s tím úhlem  (rostoucí přímka) mají maximální sharpeův index. Z nich vybereme ten co tečuje hranici efektivních portfolií (deštník).
 to, které portfolio bude skutečně vybráno, záleží na preferencích a postoji k riziku. Indiferenční mapa – rostoucí konvexní křivky (osa y = oček.výn., osa x = riziko). Max. užitek = tečna přímky. Menší averze k riziku ==> plošší užitkové (indiferenční) křivky – vybral by rizikovější portfolio.
 problém: různí investoři mají různá očekávání
 je jiné uvažování u dlouhodobých investic než u krátkod.

Tržní riziko

o if ne rovnováha: E(Ri) < nebo > než rf + i * (E(Rm) – rf), pro rovnost přidáme odchylku  i.
o pokud  i > 0 , očekávaná výnosnost je větší než náleží rovnovážně danému riziku ==> cena by měla stoupnout (aktivum je podhodnoceno) – graficky znázornění bodu nad přímkou SML.
o pokud  i < 0 , očekávaná výnosnost je menší než by odpovídalo danému riziku ==> cena by měla klesnout, aby se očekávaná výnosnost zvýšila; aktivum je nyní nadhodnoceno.
o pokud  i = 0 , aktivum je správně ohodnoceno.
o určování  v praxi:
 nejspíš použít minulé hodnoty (směr. odch, kovariance – viz vzorec)
 E(Rm) budeme aproximovat tržním indexem
 sledování výnosnosti instrumentu
 budeme znát rf
 budem si měřit výnosnost tržního portfolia RM
 k výpočtu  a  použijeme lineární regresi
 obrázky a empirické studie výnosností portfolia v různých historických obdobích
 studie: čím je  vzdálenější od 1, tím rychleji se má tendenci vracet k 1 – je nestabilnější. Merlyn, Linch: Kniha koeficientů beta.

o Teorie arbitrážního oceňování (model).

 Působí MAE faktory: krátk., dlouh. inflace, rozpětí úrokových sazeb (výnos krátk. a dlouh. bondů), riziko nesplacení závazků (spread výnosů mezi rating AAA a rating C podniky), a jak je na to akcie citlivá
 ukázka tabulky porovnávající citlivosti na růz. faktory
 arbitrážní model je obtížnější na zpracování než CAPM (vícenásobná regrese), sestavit ortogonální portfolio – portf. citlivá pouze na 1 faktor a na ostatní ne.
 víceméně vychází že vztah výnosnost <<<>>> riziko platí.
o Jednoduchá diverzifikace.
 dobře diverzifikované portfolio má tak 15 – 25 titulů, všechny stejná váha.
 lze se dostat pod mez danou systematickým rizikem? Trochu lze snížit sofistikovanou diverzifikací přes kapitálový model
 obrázek jedinečné a systematické riziko (osa y: riziko směr. odch, osa x: počet titulů

o E(Ri) = rf +  * (E(Rm) – rf)

kde E(Ri) je očekávaná výnosnost individuální investice
E(Rm) je očekávaná výnosnost portfolia trhu
rf je bezriziková výnosnost
 = cov (Ri, Rm) / 2M určuje citlivost, jak je aktivum korelováno s trhem.
o pokud dosadíme E(Ri) = ( E(P1) – P0 ) / P0, (očekávaná výnosnost)
z rovnice CAPM dostáváme
P0 = E(P1) / (1 + rf + i * (E(Rm)-rf)
kde i je citlivost individ. investice na trh
o Interpretace: nejrizikovější CP musí mít nejnižší cenu
 P0 ==>  E(R)
o Situace kdy <0. Takový CP má nižší výnosnost než bezrizikový a vyšší riziko (SML klesá) – např. určité deriváty. V kombinaci s jiným však můžeme dosáhnout dobré výnosnosti portfolia, významného snížení rizika.
o i > 0: aktivum je kladně korelováno s trhem, očekávaná výnosnost je vyšší než Rf.
o i <0: aktivum je záporně korelováno s trhem, očekávaná výnosnost je nižší než Rf. Není nutně špatné – při zařazení do portfolia sníží jeho riziko.
o i = 0: aktivum je nekorelované s trhem, očekávaná výnosnost se rovná bezrizikové výnosnosti Rf. Přispívá k portfoliu nulovým rizikem.

Tržní riziko

o vztah E(Ri) vs. E(Rm)-rf (tj. očekávaná výnosnost titulu vs. riziková prémie = Security market line tj. přímka trhu cenných papírů (úhel pod kterým přímka stoupá je )
 všechna aktiva by měla ležet na přímce – jinak je možné najít podhodnocená a nadhodnocená aktiva a trh není efektivní – když aktivum leží nad přímkou (vyšší výnosnost než odpovídá riziku), je podhodnoceno a bude v budoucnu nakupováno, jeho cena se tak zvýší a tím se sníží jeho výnosnost na správnou úroveň odpovídající SML.
o vztah E(Ri) vs. i = Capital market line (přímka kapitálového trhu) – sklon je roven E(Rm)-rf
o vztah z CAPM nelze použít přímo k určení výnosnosti aktiva pomocí známé výnosnosti trhu. Neplatí, že Ri = rf + i * (Rm – rf)
o ve skutečnosti platí: Ri = rf + i * (Rm – rf) + i ; kde prostřední člen s beta vyjadřuje systematické riziko, které v portfoliu přetrvává. Zbytková složka na konci představuje jedinečné riziko a lze ho za předpokladu nezávislosti na jiných zbytkových složkách odstranit diverzifikací.
o celkové riziko měřené rozptylem i2 = i2 * M2 + 2
o Rovnováha na trhu aktiv

Tržní riziko

o pro snížení rizika portfolia je nejlepší aby měla aktiva zápornou korelaci, ideální je corr = -1. Dochází k významnému snížení rizika celého portfolia = když poklesne cena jednoho aktiva, velmi pravděpodobně vzroste cena jiného a ztráta bude minimální. Nedávat všechna vejce do jednoho košíku :-)
o riziko portfolia = , kde a1, a2 jsou podíly jednotlivých aktiv v portfoliu.
o pro portfolia s větším počtem aktiv zjistíme závislost všech kombinací dvojic pomocí kovarianční matice. Kovarianční matice je symetrická, na hlavní diagonále má rozptyly jednotlivých aktiv. Na ostatních prvcích matice jsou kovariance různých dvojic aktiv. Platí, že:
 = 8,94 %; kde 0,4 resp. 0,6 jsou podíly aktiva A resp. aktiva B v portfoliu, 42 je kovariance A,B; 49 resp. 144 je rozptyl aktiva A resp. aktiva B. Podíly dohromady dají 1.
o Vztah výnosnosti a rizika portfolia. vztah je většinou pozitivní – čím větší výnosnost, tím vyšší riziko musíme podstoupit.
o Efektivní portfolio: při dané očekávané výnosnosti má nejmenší riziko; při daném riziku má nejvyšší očekávanou výnosnost. a1+a2+...+an = 1
o Množina portfolií – tvar deštníku. Efektivní portfolia tvoří jeho „severozápadní“ hranici.
o Pokud do efektivního portfolia zamícháme také bezrizikové aktivum – množinou efektivních portfolií bude přímka která vychází z rf na ose E(P) a tečuje efektivní portfolia. Místo dotyku je nazýváno „tržní portfolio“.

Tržní riziko

o Strategie: A – investor vybírá bod rf – pouze bezrizik. aktivum (vládní oblig.)
o Strategie: B – investor vybírá portfolio kombinaci vládních oblig. a trž. portf.
o Strategie: C – investor vybírá tržní portfolio
o Strategie: D – investor si půjčuje (za rf) a investuje do tržního či rizikového portfolia.
o Investice pořízená na úvěr; investice za svoje (bez úvěru) – investice na úvěr má vyšší zisky a ztráty v poměru k vložené částce (finanční páka) – je rizikovější.
o Model CAPM (Capital Asset Pricing Model)
 model vychází z portfoliového myšlení
 rizika nutno oceňovat ne izolovaně, ale v rámci portfolia
 rizikovou prémií je odměněno pouze systematické riziko
 nesystematické (jedinečné) riziko je odstraněno diverzifikací
 model umožňuje určit správné výnosnosti – lze převést na „ceny“

UŽITKOVÁ FUNKCE von NEUMANNA – MORGENSTERNA

• riziková prémie je očekávaná částka, kterou bude investor odměněn za to, že půjde do rizikové situace
• u rizikově neutrálního investora – užitková funkce je přímka. Rozhoduje se podle očekávané hodnoty výhry – bez ohledu na riziko. Riziková prémie rovna nule
• u riziko vyhledávajícího investora – užitková funkce je konkávní. Riziko mu subjektivně přináší větší užitek. Užitková funkce je konvexní.
• Arrow-Prattova lokální averze k riziku – měří zakřivení užitkové funkce – čím větší (kladná) hodnota r(x), tím větší je averze k riziku. Využívá se druhé derivace užitkové funkce.
• afinní transformace – posunutí funkce na a * u(x) + b >> aby ztráty měly záporný užitek a zisky kladný užitek.
• subjektivní pravděpodobnost – stupeň víry, že se situace bude vyvíjet určitým způsobem. Nejdříve seřadíme pravděpodobnosti dle velikosti, pak určíme pomocí pravděpodobnostního kola jejich velikosti, s tím že Σpi = 1.
• každý člověk se rozhoduje na základě očekávaného užitku, preferencí
• je to normativní teorie
• Alloisův paradox: odpůrci vymysleli loterii a prováděli průzkumy mínění aby dokázali že lidé se rozhodují nekonzistentně a že tudíž teorie N-M neplatí (neplatí že se užitkové křivky neprotínají)
o loterie A: jistá výhra 1000 000
o loterie B: 5mil s P=0,1; 1mil s P=0,89; 0 s P=0,01
 většina lidí se rozhodne pro A (bojí se ztráty všeho – P=0,01)
o loterie C: 5mil s P=0,1; 0 s P=0,9
o loterie D: 1mil s P=0,11; 0 s P=0,89
 většina lidí se rozhodne pro C (šance je malá, tak proč nezkusit tu větší)
Jednou jim P=0,01 vadí, podruhé ne. Po úpravě – jednou je jim lepší 11% šance na užitek z milionu než 10% šance na užitek z 5 mil, podruhé naopak.
Protiargument – způsobeno formulací – formulovat pokus jako tahání barevných koulí z pytle. Možná by se lidé rozhodli konzistentně.

TRŽNÍ RIZIKO

• riziko při obchodování s aktivy; riziko, že cena koupeného aktiva poklesne
• výnosnost aktiva = změna ceny během období / původní cena
• očekávaná výnosnost – pracuje s očekávanými (odhadnutými veličinami a jejich pravděpodobnostmi (různé scénáře vývoje) – jde o průměr z možností vývoje vážený pravděpodobnostmi
• riziko – měření směrodatnou odchylkou či její druhou mocninou (rozptylem). Jde o odchylky od očekávané výnosnosti oběma směry (nahoru i dolů).
• očekávaná výnosnost portfolia – očekávaná výnosnost jednotlivých titulů vážená jejich podílem v portfoliu
• riziko portfolia – nelze udělat vážený průměr – výnosnost jednotlivých titulů se nevyvíjí stejným způsobem – dochází k diverzifikaci rizika – riziko celku je menší než součet jednotlivých rizik.
• k výpočtu rizika portfolia musíme znát míru závislosti (korelace) jednotlivých aktiv
o kovariance cov (A,B) = průměr z násobku odchylek investice A a odchylek investice B od očekávaných výnosností A resp. B.
o korelační koeficient corr(A,B) = cov (A,B) / (σA*σB)
o korelační koef. je normovaná kovariance
o korelační koef. je v intervalu <-1, 1>; cov libovolné. Kladný korelační koeficient odpovídá kladné kovarianci a znamená že se výnosnosti vyvíjejí stejným směrem u obou aktiv.

UŽITKOVÁ FUNKCE von NEUMANNA – MORGENSTERNA

• rozhodování v rizikových situacích ne na základě zisku, ale užitkové funkce
• záleží na rozhodovateli a jeho preferencích
• jsou možné různé výstupy kterým je přiřazena určitá pravděpdobnost
• možné výstupy seřadíme dle velikosti a největšímu přiřadíme užitek 1, nejmenšímu 0
• máme rovnici U(xj) = p*u(x1) + (1-p)*u(xn)
• ptáme se jaké musí být p, abychom byli indiferentní mezi jistou částkou (levá strana) a hraním loterie (pravá strana).
• pro usnadnění rozhodování se používá pravděpodobnostní kolo, abychom si dokázali vizuálně představit jaká je šance (šance že se ručička kola zastaví v černé výseči)
• rozhodnutí o výši p je záležitostí každého jedince – je subjektivní
• znázornění rizikové prémie – na ose y je užitek, na ose x je částka výhry, Xc je jistotní ekvivalent, E(x) je očekávaná výhra (střední hodnota), Eu(x) je očekávaný užitek. Výhra M s pravděpodobností p, 0 s pravděpdobností 1-p.
• pro rizikově averzního rozhodovatele je riziková prémie kladná (rozdíl mezi Ex a Xc. Značíme ji π. Jistá částka by musela být velmi malá (nižší než očekávaná výhra) aby dal přednost hraní dané loterie. Je to hranice – při vyšší částce by do toho nešel. (vyšší cenu by za loterii nebyl ochoten zaplatit). Užitková funkce je konkávní.

ČR A EU (VEŘ. FINANCE)

(2) ČR A EU (VEŘ. FINANCE)
každá vstupující země zpracovává pro každý rok PEP (Předvstupní ekonomický program)
- viz stránky min. financí
- uvnitř jsou mj. uvedeny úkoly pro veř. finance
- ukládá České republice – opustit jednoroční plánování – přejít na 3 letý (střednědobý) rámec
Rámec je založen na MAE predikci různých ukazatelů – např. HDP v mld. kč, HDP růst % s.c., Deflátor HDP...
Hlavní úkol – stanovit deficity a vývoje zadlužení – vývoj příjmů, výdajů a deficitu v letech 1996 až 2006. Viz graf.
Rozdíly statistik dle ESA a dle naší.
ESA: 2004 -5,9 % saldo 2006 4 % saldo
naše: 2004 8 % saldo 2006 7,5 % saldo
Vláda má dosáhnout poklesu deficitu v rámci 3 let. Závisí to na schválení reformních zákonů – na to pozor.
V PEP je také prognóza vývoje hr. veř. dluhu ve vztahu k HDP – 2001 byl 22,36 % HDP
Reforma v ČR:
část výdajová (má tvořit větší část – 69% změn v roce 2004, 73% 2005, 80 % 2006)
část příjmová (zbytek)

Výdajová část – doporučení EU, 2. odrážka konkrétní opatření ČR
- fin. kázeň je malá, je nutné snížit výdaje, sociální výdaje nemají být příliš narušeny (soc. smír), má dojít k daňovému krácení (sniž. daňové kvóty) – těžká úloha.
- důchodová reforma parametrického typu (ne systémová změna) – zůstává průběžné financ., prodlouž. odchodu do důchodu na 63 let Ž,M, zůstávají odečty na děti;;; dále změna vyměř. základu pro OSVČ (35 % >> 50 % v průběhu 3 let)
- snižování nemocenského
- omezení valorizace
- přesné cílení státní soc. podpory
- omezení podpory stavebního spoření (jak bude účinné-?)
- snížení výdajů na veř. správu (sníž. počtu úředníků za 3 roky o 6 %)
Fiskální dopad --> tj. úspory vlády 2004: 25,4 MLD, 2005: 43,5 MLD, 2006: 52,6 MLD, celk 121,5 MLD.

ČR A EU (VEŘ. PŘÍJMY >> DANĚ)

(3) ČR A EU (VEŘ. PŘÍJMY >> DANĚ)
- má být stabilizována daň. kvóta (složená – vč. soc.zabezp, zdr. poj.) – nyní kolem 40 %.
- harmonizace daní: služby zdanit plnou sazbou-ale pozor na rozv. infrastruktury
- snížení limitu pro povinnost být plátcem DPH až na 1mil. Kč ročně.
- zvýšení spotřebních daní na obvyklou úroveň v EU
- snižování D z př. PO do r 2006 na 24%
- zprůhlednění daní – méně odeč. položek, nezdaň. položek..
- u daně z př. FO žádné významné změny
- daň z nemovit. – nyní jednotková dle výměry, >> převést na hodnotové zdanění dle ceny nemovitosti, zvyš. pravomocí obcí při výběru.
- místní poplatky převést na daně (místní daně)
- soc. a zdr. pojistné – ne změny sazeb, zvýš. vyměř. základu OSVČ na 50%
- zlepšení správy daní a cel (sníž. daňových nedoplatků), omez. úniků
- celkem zvýšení příjmů cca o 20 mld ročně (celkem 70 mld).

(4) POZN. – VZTAH ČR A ROZPOČTŮ EU (POZICE ČR)
tabulka:
2004 2005 2006
odvod do EU 17 mld 33 MLD 35 MLD ze státního rozpočtu
- kompenzace (příjmy z fondů)
= pozice ČR 5 MLD 9,1 MLD 14,9MLD
(čistá pozice>> celkově + ze vstupu) – je to odhad dle PEP.

ČR A EU (VEŘ. FINANCE)

(2) ČR A EU (VEŘ. FINANCE)
každá vstupující země zpracovává pro každý rok PEP (Předvstupní ekonomický program)
- viz stránky min. financí
- uvnitř jsou mj. uvedeny úkoly pro veř. finance
- ukládá České republice – opustit jednoroční plánování – přejít na 3 letý (střednědobý) rámec
Rámec je založen na MAE predikci různých ukazatelů – např. HDP v mld. kč, HDP růst % s.c., Deflátor HDP...
Hlavní úkol – stanovit deficity a vývoje zadlužení – vývoj příjmů, výdajů a deficitu v letech 1996 až 2006. Viz graf.
Rozdíly statistik dle ESA a dle naší.
ESA: 2004 -5,9 % saldo 2006 4 % saldo
naše: 2004 8 % saldo 2006 7,5 % saldo
Vláda má dosáhnout poklesu deficitu v rámci 3 let. Závisí to na schválení reformních zákonů – na to pozor.
V PEP je také prognóza vývoje hr. veř. dluhu ve vztahu k HDP – 2001 byl 22,36 % HDP
Reforma v ČR:
část výdajová (má tvořit větší část – 69% změn v roce 2004, 73% 2005, 80 % 2006)
část příjmová (zbytek)

Výdajová část – doporučení EU, 2. odrážka konkrétní opatření ČR
- fin. kázeň je malá, je nutné snížit výdaje, sociální výdaje nemají být příliš narušeny (soc. smír), má dojít k daňovému krácení (sniž. daňové kvóty) – těžká úloha.
- důchodová reforma parametrického typu (ne systémová změna) – zůstává průběžné financ., prodlouž. odchodu do důchodu na 63 let Ž,M, zůstávají odečty na děti;;; dále změna vyměř. základu pro OSVČ (35 % >> 50 % v průběhu 3 let)
- snižování nemocenského
- omezení valorizace
- přesné cílení státní soc. podpory
- omezení podpory stavebního spoření (jak bude účinné-?)
- snížení výdajů na veř. správu (sníž. počtu úředníků za 3 roky o 6 %)
Fiskální dopad --> tj. úspory vlády 2004: 25,4 MLD, 2005: 43,5 MLD, 2006: 52,6 MLD, celk 121,5 MLD.

ČR A EU (VEŘ. PŘÍJMY >> DANĚ)

(3) ČR A EU (VEŘ. PŘÍJMY >> DANĚ)
- má být stabilizována daň. kvóta (složená – vč. soc.zabezp, zdr. poj.) – nyní kolem 40 %.
- harmonizace daní: služby zdanit plnou sazbou-ale pozor na rozv. infrastruktury
- snížení limitu pro povinnost být plátcem DPH až na 1mil. Kč ročně.
- zvýšení spotřebních daní na obvyklou úroveň v EU
- snižování D z př. PO do r 2006 na 24%
- zprůhlednění daní – méně odeč. položek, nezdaň. položek..
- u daně z př. FO žádné významné změny
- daň z nemovit. – nyní jednotková dle výměry, >> převést na hodnotové zdanění dle ceny nemovitosti, zvyš. pravomocí obcí při výběru.
- místní poplatky převést na daně (místní daně)
- soc. a zdr. pojistné – ne změny sazeb, zvýš. vyměř. základu OSVČ na 50%
- zlepšení správy daní a cel (sníž. daňových nedoplatků), omez. úniků
- celkem zvýšení příjmů cca o 20 mld ročně (celkem 70 mld).

(4) POZN. – VZTAH ČR A ROZPOČTŮ EU (POZICE ČR)
tabulka:
2004 2005 2006
odvod do EU 17 mld 33 MLD 35 MLD ze státního rozpočtu
- kompenzace (příjmy z fondů)
= pozice ČR 5 MLD 9,1 MLD 14,9MLD
(čistá pozice>> celkově + ze vstupu) – je to odhad dle PEP.

Státní záruky

Státní záruky (dluh garantovaný ústřední vládou) – 2. pololetí 2003 – 587,2 MLD
• České dráhy 6,4 mld. /zákon 77/2002 sb.
• ČKA 144 mld. /zákon 239/2001 sb.
• garance dluhu bank. sektoru – hlavně špatná aktiva, infrastruktura 284,2 MLD/zák 218.
• podpora exportu 152,8 MLD – hlavně inv. celky /zák. 58/1995 sb.
jsou to podmíněná pasiva >> záleží na tom, v jakém procentu budou ve skutečnosti realizovány.

ad Dluh:
přírůstek dluhu (B) = G – T + rB, G-T = primární defic., rB = dluhová služba
při primárně vyrovnaném rozpočtu B = rB (růst dluhu je dán úrokovou mírou z existujícího dluhu)

 (B/Y) = (G-T)/Y + (r-g)* (B/Y)
kde g = reálný růst ekonomiky (HDP)
pokud na levé straně 0, platí: (T-G)/Y = (r-g)
když r = g, dluh je stabilizován
když r < g, platí že (T-G)/Y < 0
viz Zemanův výrok: potřebujeme rychlejší růst pro splácení dluhu)
současná situace ČR: úr. míra 4 %, inflace 2-3 %, růst HDP 2-3%, tedy reál.úr. míra (= úr.míra – infl) < růst HDP. Pro snižování dluhu je to dobré.

Strukturální, cyklický deficit

Strukturální, cyklický deficit (graf časová osa – vývoj HDP) – cyklické výkyvy, když očistíme o tyto výkyvy, vyjde nám trend. Není to přímka – může se měnit, zrychlovat, zpomalovat. Trend je spíše k růstu HDP.. (technický pokrok, zaměstnanost), Evropa průměrný růst trendu 2,5 %, Irský tygr – více.
Vliv recesí a konjunktur na výši státního rozpočtu
(očistíme od tohoto vlivu)
T-G = tY – G
Y – vývoj ekonomiky-tj. hdp (dle jeho vývoje působí automatické stabilizátory)
t, G – diskreční nástroje vlády (aktivní FP)
Problém je, že se nemusí poznat které FP je horší (pokud je horší FP a je zrovna konjunktura, může být deficit příznivý; pokud je FP sice lepší ale je zrovna recese může být deficit úplně stejný)
Lepší FP poznáme po očištění o vlivy cyklu – vypočítáme úroveň deficitu či přebytku při plné zaměstnanosti (při potenc. produtku) – viz křivka LAS.
To, za co může vláda oddělíme od toho, za co může cyklus. Strukturální deficit – může za to vláda (diskreč. polit.), cyklický deficit – může za to cyklus v ekonomice.

Viz tabulka ČR:
(v posledních letech zhoršení – deficit přes 6 % HDP – nesplň. maastrichtská krit.)
defic -6,3 % cyklic -0,2 strukturální -6,1
Kroky při výpočtu:
1) vypočítáme mezeru výstupu
2) zjistíme elasticity jednotlivých daní vůči HDP či daň. základu (log-log metoda)
3) vypoč. vládní výdaje které by odpovídaly potenc. produktu
4) odečtu vliv cyklu
(metoda output gap – filtrování časových řad, makroek. produkční funkce)

VEŘEJNÉ FINANCE V ČR PŘED VSTUPEM DO EU

VEŘEJNÉ FINANCE V ČR PŘED VSTUPEM DO EU
(1) OBECNĚ O VEŘ. ROZPOČTECH V EU
maastrichtská kritéria 1992:
- deficit veř. rozpočtů, hrubý veř dluh ve vzt. k HDP (v trž. cenách)
- krit. cen. stability, dlouhod. úr. saz., kurzové stabil.
- problémy se zadlužením –BELGIE, ITA, ŘECKO
- pomalé snižování deficitů – s přijetím nových členů opět problém narůstá
- reakce na problémy: pakt stability a růstu 1997 – dodržovat Maastricht, ale v urč. příp. lze výjim. překročit – účast na váleč. konfliktu, velké snížení HDP (0,75 % z PB).
- 2001, 2002 – problémy Německo, Řecko,.. 2003: navíc FRA. Pokuta? 10 přijímaných zemí – květen 04 – Preaccesion Economic Project (programme)

srovnání ČR s ostatními vstupujícími zeměmi:
prům. celk. růst ČR 2001: 3% (ost 2,5) ČR 2002-2005 3,7% (ost 4)
prům. celk. inflace ČR 2001: 4,7% (ost 5,9) ČR 2002-2005 3,4% (ost 3,3)
celk. deficit ČR 2001: 5% (ost 3,8) ČR 2002-2005 5,5 (ost 2,7)
celk veř. dluh ČR 2001: 23,6% (ost 36,9) ČR 2002-2005 34,7% (ost 40,9)
závěry: ani jedna země nemá dluh přes 60 % HDP, některé překračují deficit 3% (Malta,ČR..)