Ekonomika kultury

1. Jaká je ekonomická pozice občana při spotřebě kulturních statků?

- o velikosti spotřeby kulturních statků se rozhoduje na trhu, občan sám rozhoduje, jaké množství a jakou kvalitu v které době a od kterého producenta bude spotřebovávat

- kulturní statky mohou mít spotřebu automatickou (péče o kulturní památky) nebo fakultativní (využívání rozhlasu a televize)

- problémem je zjistit konkrétní preference občanů


2. Jaké jsou základní skupiny kulturních statků ve vztahu k jejich financování?

a) veřejné statky – nevylučitelné ze spotřeby, nedělitelné a s nulovými mezními náklady na spotřebu každého dalšího spotřebitele

b) smíšené veřejné statky – např. návštěva dotovaného divadelního představení, prohlídka státního hradu, na jehož udržování přispívá stát; tyto statky můžeme rozdělit na národní a lokální

c) privátní statky – např. zakoupené umělecké dílo soukromým subjektem za tržní cenu


3. Jaké jsou základní možnosti financování kulturních statků a jejich důsledky?

- je velmi náročné stanovit objektivně užitnou hodnotu kulturního statku

- velký rozdíl v užitné hodnotě pro různé spotřebitele

- potřeba vysoké kvalifikace nutné k posouzení užitné hodnoty kulturního statku → často dochází k extrémům při financování produkce příslušných kulturních zařízení:

a) nedoceňování kulturních statků – např. udržování některých historických památek

b) přeceňování kulturních statků – např. vystoupení hudebních skupin, projevy některých výtvarníků


4. Jaké jsou ekonomické přednosti a nedostatky řízení a neřízené produkce kulturních statků?

Neřízená produkce – např. vznik a reprodukce národních písní, tanců, kulturních obyčejů; činnosti, které nejsou v rozhodující míře závislé na přísunu určitého množství finančních a jiných prostředků

Řízená produkce – produkce velmi početných druhů kulturních statků ve specializovaných kulturních zařízeních, je náročná na přísun finančních a jiných prostředků (kvalitu pracovní síly, materiální vybavení)


5. Jaké mohou být základní přístupy (modely) státu při realizaci státní kulturní politiky?

a) model „Ulehčovatel“ – příslušná vláda podporuje zejména amatérské umělecké organizace tím, že klade hlavně důraz na vlastní činnost příslušné organizace; tyto organizace mají příjmy z vlastní činnosti, z darů od sponzorů a z úlev na daních; předností modelu je různorodost příjmů, nevýhodou je rozhodující vliv státu na fungování organizace

b) model „Patron“ – vláda uplatňuje svůj vliv prostřednictvím nezávislých uměleckých rad; podpora je zaměřena na podporu vynikajících kulturních produktů; slabinou modelu je tendence k elitářství

c) model „Architekt“ – organizace je podporována buď přímo z centra nebo z nižších orgánů veřejné správy; příjmy kulturních organizací jsou hlavně z veřejných rozpočtů příslušných vlád; podíl donátorů je malý; umělci jsou existenčně zajištěni a je nebezpečí stagnace tvořivosti

d) model „Konstruktér“ – extrém; vlády vystupují jako vlastníci všech prostředků používaných k umělecké produkci; o podpoře rozhodují politické instituce; ekonomické postavení organizací je podmíněno členstvím v oficiálních uměleckých svazech; model uplatňovaný v totalitních režimech


6. Které jsou hlavní centrální zdroje pro financování kultury?

- státní rozpočet s příslušnými fondy (Státní fond kultury ČR a Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie)

a) Státní fond kultury – mezi hlavní příjmy patří výnosy z veřejných sbírek a loterií tímto Fondem organizovaných + výnosy z majetkových účastí ČR na podnikání v kultuře + 50 % z výnosů z nájmu památek + příjmy z podnikatelských aktivit – roční příjmy asi 70 mil. Kč

b) Státní fond pro podporu a rozvoj české kinematografie – rozhodujícím příjmem je příplatek k ceně vstupného na filmová představení – roční příjmy asi 50 mil. Kč a výdaje asi 40 mil. Kč


7. Které jsou hlavní výdaje na financování regionální kultury a jaký je jejich podíl na celkových výdajích veřejných rozpočtů?

- výdaje na knihovny, muzea, galerie, divadla a kulturní domy

- patří sem výdaje na rekonstrukci, provozní náklady

- výdaje v jednotlivých regionech se pohybují od 5 378 000 do 62 000 000

- výdaje na jednoho obyvatele činily v Pardubicích asi 136,58 Kč