Zdroje likvidity

Banka má v podstatě dvě možnosti získání potřebné likvidity:
a) výpůjčky od jiných subjektů
b) prodej stálých aktiv

Primárními rezervami (zdroji likvidity) jsou okamžitě použitelná, absolutně likvidní aktiva bez transakčních nákladů.
Jedná se o pokladní hotovost, povinné i dobrovolné vklady banky u centrální banky. Banky
pro nízkou výnosnost udržují jen nejnutnější objemy těchto zdrojů.

Sekundární rezervy (zdroje likvidity) mají podpůrný charakter a slouží k rychlému doplnění primárních rezerv
s minimálními náklady (lehce zhodnotilená aktiva). Kromě zvýšení likvidity přinášejí bance
zisk. Musí vyazovat:

- vysokou kvalitu (minimální dlužnické riziko)
- krátkou dobu splatnosti (zpravidla do 1 roku)
- vysokou tržní likviditu - obchodovatelnost na trhu

Obecně platí, že čím větší je likvidita aktiva, tím menší je jeho výnos => likvidita se dostává do konfliktu s rentabilitou.


Rentabilita (výnosnost) je poměr zisku k určitému ukazateli činnosti banky měří se v procentech. Pro posouzení celkové rentability banky a kvality vedení banky jsou nejvýznamější:

a) rentabilita vlastního kapitálu = poměr čistého zisku po zdanění a vlastního kapitálu. Hodnota je
významná především pro vlastníky (akcionáře) banky a vyjadřuje
efektivnost výkonů banky ve vztahu k vlastnímu kapitálu tedy
míru zhodnocení vložených vlastních prostředků.
b) rentabilita aktiv = poměr zisku k danému aktivu. Je dány kontrolovatelnými faktory (tedy strukturou,
výnosností a hodnotou, náklady, zdaněním apod.) a nekontrolovatelnými faktory
(makroekonomickými činiteli - inflace, konkurenční prostředí apod.)

Důležitější než čistý zisk je skutečný cash flow - tok hotovosti, který se skládá ze zisku, dotací rezerv a odpisů.