Funkce státního rozpočtu:

• Alokační funkce – stát, resp. vláda, se může rozhodnout, odkud bude peníze brát, a kam je bude umísťovat (na výdajové straně vystupuje tahle funkce nejvíc). Na příjmové straně se s touhle funkcí střetneme například v tom smyslu, že bude zákonem upraveno zdanění.
• Redistribuční (přerozdělovací) funkce – ekonomický pojem redistribuce je o tom, že na základě svého vlastnického práva máme právo na to, abychom dostali nějaký příjem (např. mám kvalitní pracovní sílu, uzavřu smlouvu, pracuju, a tím pádem mám nárok na mzdu).
  Rozdělování se uskutečňuje na základě vlastnického stavu a vlastnických podílů. Když se do toho obuje stát, tak dochází k PŘErozdělování. Do původního rozdělení vstoupí stát a typicky pomocí daní, poplatků a jiných povinných plateb (tzv. pojištění – ve skutečnosti je pojištění něco úplně jiného - zdravotní a sociální pojištění není vůbec pojištění v pravém smyslu slova – viz. finanční právo), odebere nám část toho, co jsme vyrobili a přerozdělí je někomu jinému a to podle nějakých kritérií, které jsou stanoveny zákonem. Kritéria přerozdělení určuje ten, koho si tam zvolíme.
  Takže redistribuční funkce se na straně příjmové projevuje zdaněním a na straně výdajové transferovými platbami, které mají charakter mandatorních výdajů.
• Stabilizační funkce – už moc nefunguje. Státní rozpočet se může použít na ovlivnění agregátní poptávky a agregátní nabídky v rámci celého národního hospodářství, co je vlastní cíl fiskální politiky (viz. začátek dokumentu). Moc to nefunguje protože ze státního rozpočtu se platí mandatorní výdaje, které jsou povinné ze zákona. Jestli je větší část výdajů státního rozpočtu tvořena mandatorními výdaji,  obzvláště výdaji do sociálního systému, tak v rámci státního rozpočtu už není moc prostoru pro jeho stabilizační funkci.

(přednáška doc. Bažantové 18.11.2015)

Veřejné finance – jejich součástí jsou veřejné rozpočty, které obsahují státní rozpočet a územní rozpočet

Příjmy státního rozpočtu jsou plánované, protože ne vždy se ta plánovaná suma podaří naplnit (ono to připomíná spíš věštění z křišťálově koule – závisí i na tom, jestli firmy mají zisk, jestli se platí spotřební daně apod.).

Výdaje převyšují očekávané příjmy, tudíž je tady schodek, který se nazývá deficit státního rozpočtu, ve výši 100 miliard Kč.
Výška deficitu je značně politická otázka. Například na rok 2014 byl navrhován schodek ve výši 112 miliard Kč, tudíž ještě vyšší. Někdo to může vydávat za smutnou věc, někdo to považuje za úspěch, že se deficit státního rozpočtu daří pomalu snižovat.
Tento deficit se nazývá strukturální deficit státního rozpočtu, protože je už dopředu na následující rok navržen.

Kdybychom konstruovali rozpočet, který by byl vyrovnaný, nebo mírně deficitní, ale skutečný deficit by byl daleko vyšší, než byl naplánován; nebo kdybychom měli vyrovnaný rozpočet a objevil by se nám deficit, který byl způsoben cyklickým propadem ekonomiky (ekonomika šla do krize), tak se mluví o tzv. cyklickém deficitu.
Současné deficit, které ČR má jsou deficity strukturální.

Porovnání HDP a státního rozpočtu (za rok 2014) - HDP vyjádřeno v stálých cenách bylo 4,26 bilionů Kč – výkon ekonomiky. Tudíž státní rozpočet tvoří asi jednu čtvrtinu výkonu ekonomiky.

Den daňové svobody – někdy je v první půlce června (někdy až v druhé půlce června), tudíž v půlce roku. Je to den, odkdy pracující už nepracují na stát a začínají pracovat jenom na sebe. Tento ukazatel nám svědčí o stupni přerozdělení.

Stabilizační funkce státního rozpočtu – vládě na ní moc prostoru nezbývá. Obecně se používá na nastartování ekonomiky v průběhu krize, nebo naopak k jejímu utlumení, pokud hrozí přehřátí ekonomiky.