Poprvé byl rating jako nástroj regulace v USA použit r. 1931, kdy bankovní dohled zavedl jednoduché pravidlo, že banky musí ve svém účetnictví oceňovat obligace ohodnocené spekulativním ratingem v tržních cenách. Pojišťovny musely používat rating cenných papírů ve svém portfoliu jako základ pro výpočet kapitálové přiměřenosti. Tyto typy regulace se velice rychle ujaly a rozšířily, takže v polovině devadesátých let měly např. spořitelny USA ze zákona zakázáno investovat do obligací neinvestičního (spekulativního) stupně. V roce 1982 dokonce SEC zmírnila požadavky na zveřejňování informací (disclosure rules) pro investory u těch emitentů, jejichž cenné papíry mají investiční stupeň ratingu.
Význam a zásady stanovení ratingu země
Stát obvykle požívá velké důvěry investorů, pokud se týká závazků v jeho vlastní měně. Pokud má právo ji tisknout, potom je otázka možného nesplnění závazků státu pouze akademická. Riziko spočívá v tom, že pokud stát zvolí cestu nadměrné tvorby peněz, dojde k reálnému snížení hodnoty jeho závazku v domácí měně v důsledku inflace. Pokud si ale stát půjčí v cizí měně, je riziko defaultu mnohem vážnější, protože v případě nedostatku nelze peníze ke splácení dluhu natisknout.
Důvod, pro který je riziko státu přece jen nižší než riziko ostatních subjektů je i ten, že stát může z různých důvodů vyhlásit devizové restrikce. Každý stát navíc v určité výši udržuje oficiální devizové rezervy, které může v případě nouze čerpat.
Žádné komentáře:
Okomentovat