Stát totiž narozdíl od ostatních může:

- zajistit si dostatek domácí měny ke splácení svých závazků,
- k tomuto splácení v prvořadě využívat oficiální devizové rezervy,
- pro ostatní zavést devizové restrikce

Vzhledem k tomu, že rating země odráží budoucí schopnost obsluhy dluhu, vychází metodologie jeho stanovení především z pohledu do budoucnosti. V případě státu se zaměřuje na:
- Politické riziko, které odráží ochotu splatit dluh – emitent se z politických důvodů může rozhodnout dluh nesplácet i v případě, že k tomu má ekonomickou kapacitu.
- Ekonomické riziko, které odráží schopnost splatit dluh.

Ekonomická rizika jsou dnes považována za pravděpodobnější příčinu možného defaultu než rizika politická.

Rating země agentury považují za méně přesný než rating banky či korporace a to z důvodů:
- ne vždy jsou k dispozici dostatečně dlouhé čas. řady údajů o dluhu a jeho obsluze, konzistentní statistika platební bilance atd.,
- zejména při systémových a institucionálních změnách není jisté, zda jsou historická data spolehlivá pro předpověď budoucnosti,
- rating kreditu státu tak závisí mnohem více na umění politické ekonomie než na ekonometrické vědě.