- volba právní formy podnikání – omezit riziko jen na část majetku podnikatele
- prosté omezování rizika – stanovení hranic rizika, které podnik není ochoten překročit (hranice přípustné zadluženosti, hranice možného poklesu cen)
- rozložení rizika – na co možná největší základnu a tím jeho snížení (diversifikace z hlediska dodavatelů, odběratelů, finančních investic, flexibilita podnikání, pojištění, tvorba rezerv)
Ve skutečnosti však omezení rizika není zadarmo, proto nejde o eliminaci rizika, nýbrž jeho snížení na určitou ekonomicky únosnou mez
Finanční politika podniku
je dílčí součástí celkové podnikové politiky. Klade směr činnosti finančního řízení s přihlédnutím ke stanoveným cílům finančního hospodaření. Finanční politika je směřována do jednotlivých dílčích oblastí. Tvoří ji politika daňová, dluhová, likvidní, úvěrová, dividendová.
daňová politika podniku – vychází ze snahy podniku maximalizovat svůj zisk. Otázkou je však zda zisk bilanční či ekonomický. V minulosti byl rozhodující zisk bilanční (ten, který je zjišťován jako rozdíl mezi výnosy a náklady a který se stává základem pro výpočet daně z příjmu. Zohledňuje pouze náklady, které ve svém konečném důsledku nabývají formy peněžních výdajů hrazených ekonomickým subjektům za práci, mzdy, materiál).
Žádné komentáře:
Okomentovat