Cílem matematického modelování je zdokonalení účelných procesů uskutečňovaných v podniku, zdokonalení řízení v praxi. Předpokladem úspěšnosti používání modelování v řízení je důsledné chápání řešeného procesu a problému tohoto procesu v souvislostech s prostředím, v němž potřeba řešení problému vznikla. Při řešení problému je nutné brát ohled na všechny významné vztahy. Výsledky řešení problému je třeba ověřit, dotvořit a verifikovat model i použitou metodu pro potřebu praxe.
- modely alokace omezených zdrojů mezi několik činností: přiřazovací modely (celkový objem zdrojů odpovídá celkovému počtu a objemu činností), distribuční modely (každý zdroj je možné použít pro více než jednu činnost, každá činnost vyžaduje větší počet zdrojů), modely směšovací (činnost vyžaduje více zdrojů, množství a zdroje je možné směšovat), modely rozmísťovací (činnosti odpovídají umístění daného objektu na určitém místě v prostoru). Jednotlivé činnosti jsou vyjádřeny hodnotami téže proměnné, vztahujícími se na různé časové okamžiky.
- modely rozvrhování, spočívající v uspořádání množiny souvisejících činností v čase: rozvrhování pro rozsáhlé individuální projekty s danou technologickou následností činností, rozvrhování a řazení činností pro opakovaně vyráběné výrobky s danou technologickou následností činností, sekvenční modely pro opakovaně vyráběné výrobky s volitelným pořadím činností, rozvrhování pro pásovou výrobu, vyrovnávání rozdílů výroby a zásob, rozvrhování výroby v dávkách, při kterých se určují optimální velikosti výrobních dávek.
Žádné komentáře:
Okomentovat