Teorie spotřebitelské preference
Teorie spotřebitelské volby je založena na předpokladu, že spotřebitelé maximalizují funkci užitku
při zadaných omezeních.
Užitečnost je vnímána jako měřitelná úroveň uspokojení, kterou spotřebitel dosáhne spotřebou
statků.
Definice se opírá o teorii Jeremy Benthama (konec 18., počátek 19.stol.), podle níž společnost chce dosáhnout co největšího dobra pro co nejvyšší počet lidí. Toho lze dosáhnout politikou maximalizace funkce sociálního užitku.
Předpokládá se, že hodnota této funkce je měřitelná pomocí nějakého objektivního standardu. Podmínkou pravdivosti tohoto předpokladu je porovnatelnost hodnoty této funkce pro různé jedince a sčitatelnost těchto hodnot. Tj. funkce jsou komparabilní a aditivní pro každého jedince. Tj. lze říci, že osoba A dosáhne vyšší užitek ze spotřeby statků než osoba B. Užitek osoby A lze sečíst s užitkem osoby B, s užitkem osoby C atd., abychom takovýmto postupem nalezli celkový užitek společnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat