Hlavní argument Weyra

Hlavní argument Weyra byl, že kritický idealismus zná pouze dva světy, takový jaký jest a takový jaký býti má a mezi těmito protiklady není logické místo pro třetí článek, tzn. svět chtěný, jako projev vůle, svět psychologické povahy. Engliš zdůrazňoval, že nejde o pokus vložit třetí článek mezi, ale o rozložení druhého, tedy toho co býti má, „protože tento článek jako protiva toho, co jest, nemyslí jen svět, jaký by měl povinně býti, nýbrž na svět jiný nežli ten, který existuje, a ten jiný je povinný či chtěný. Má býti má právě dvojí obsah. Protivou toho, co jest, není pouze, co jest povinno, nýbrž právě a především též, co jest chtěno“ (Engliš, 1929, s. 271 – 272). Vztah filozofie, noetiky a ekonomie byl předmětem diskusí a sporů, jejichž výsledkem bylo další propracování argumentace a souvislostí. Velmi rozsáhlé statě publikoval Engliš na toto téma v roce 1931, v odpovědích na kritické poznámky prof. Kozáka a prof. Krejčího (viz Engliš, 1931). Jednou z otázek, kterým byla věnována trvale pozornost uvnitř školy, je dokonce i samotné vymezení hospodářské vědy, resp. otázka, zda k vymezení stačí pouze dané vědě vlastní způsob pozorování nebo je nutno ji vymezit pomocí přesněji definovaného předmětu. Významným příspěvkem do těchto diskusí vstoupil i Václav Chytil, jeden z žáků K. Engliše.