Na Harrodovy jednofaktorové růstové modely reagují postkeynesiánci přechodem k modelům opírajícím se o aparát produkčních funkcí (výkon je odvozován od výrobních faktorů – práce a kapitálu): Y = f ( K, L ). Vzniká otázka substituce výrobního faktoru a tím i otázka optimální kombinace výkonu nebo růstu výkonu. Na to můžeme odpovědět pomocí teorie mezní produktivity – ta je také teorií rozdělování, protože odvozuje i ceny výr. faktorů a to jsou důchody. Základem byla Cob Daglesova produkční funkce : Y = A*Ka * Lb ; a, b … elasticita výkonu na jednotkovou změnu výr. faktoru práce a kapitálu.
- na základě tohoto přechodu vstupuje do cambridgeského výkladu prvek rozdělování, který je chápán jako růstový faktor
Kaldor - jeho postkeynesiánský model : Y = P + W ( důchod rozkládá náklady na zisk a mzdy ), I = S, S = Sw + Sp,
P… objem zisků
W … objem mezd ( mzdový fond )
S … úspory
Sw … úspory z mezd
Sp … úspory ze zisku -jde o zdůrazňování vlivu rozdělování na ekonomický růst.
Žádné komentáře:
Okomentovat