STŘEDNÍ A DLOUHODOBÉ ÚVĚRY
Střednědobé úvěry jsou úvěry, jejichž splatnost je v intervalu 1 až 4 roky a dlouhodobé úvěry mají splatnost delší než 4 roky.
Běžně tyto středně a dlouhodobé úvěry v obecné rovině by měly sloužit k financování dlouhodobých potřeb podnikatelského subjektu, tzn. měly by být vždy spojeny s budováním materiálně-technické základy. Jestliže totiž podnik vyžaduje dlouhodobý úvěr na běžný rozvoj a chod firmy, tak to značí určité problémy.
Nemusí být spojeny však pouze s výstavbou nemovitostí, ale jsou vždy spojeny se zástavou nemovitosti.
1) Emisní půjčka = rozumí se jí skutečnost, když příjemce úvěru (podnikatelský subjekt) potřebuje finanční prostředky (středně či dlouhodobé) k rozvoji své činnosti. K zajištění těchto prostředků emituje cenné papíry (středně či dlouhodobého charakteru), zpravidla emituje dluhopisy a peněžní ústav od něj tyto dluhopisy koupí. To znamená, že banka úvěrové zdroje poskytuje proti cenným papírům. Tyto cenné papíry si poskytovatel úvěru buď ponechá po celou dobu jejich splatnosti v držení nebo může s nimi obchodovat na kapitálovém trhu.
Prostřednictvím emisní půjčky získává peněžní prostředky i stát. Vydávání emisních obligací (CP) podléhá přísným pravidlům a ten kdo uděluje souhlas k emisi tak posuzuje záměr emitenta, čím získává určitou jistotu, že tyto dluhopisy budou zpětně odkoupeny a půjčka bude splacena (reálnost akce).
Emisní půjčka se u nás objevila na počátku 90. Let, ale byla to tzv. emise obligací a jejich prodej – začaly ji poskytovat všechny obchodní banky, které v té době byly silně podkapitalizovány, přidaly se také jako první Čokoládovny Praha a Tabák a také stát používal emise dluhopisů.
2) Úvěrový úpis = je alternativou emisní půjčky, do této skupiny lze zahrnout středně a dlouhodobé úvěry, které banka poskytuje klientům na základě úvěrové smlouvy. Klient uzavře s bankou smlouvu o poskytnutí úvěru a na základě písemné smlouvy, která se uzavírá na základě ujednání dvou stran (záležitosti upravuje obchodní zákoník).
Patří sem středně a dlouhodobé úvěry, které banka poskytne na základě úvěrové smlouvy. Je to tedy na základě určité listiny, kde se dlužník zavazuje splatit své závazky, ale úvěrová smlouva není obchodovatelná veřejně a nominále není rozděleno – zní na celou částku (objem) úvěru.
V určitých případech lze tuto smlouvu převést na dalšího klienta, ale to pouze v případě problémů ze strany dlužníka, konkrétně například skupiny úvěrů v dlouhodobém horizontu splácení byly postupně převáděny z Komerční banky, a.s. na její dceřinnou společnost Kompo, s.r.o. a následně do Konsolidační agentury.
3) Sanační úvěr = takový úvěr, kterým banka pomáhá financovat náklady spojené s obnovou likvidity a záchranou hospodářské situace podniku. U těchto sanačních úvěrů je třeba maximální obezřetnost a banky pokud je poskytnou, tak chtějí garance od třetích osob a zpravidla garance od státu.
U nás tyto úvěry získaly některé velké podniky, u kterých je značně problematické financování, a zpravidla se při případném krachu těchto gigantů uvažuje i například sociální dopad (psychický dopad) na zaměstnance, kteří by tak ztratily práci => stát garantuje splácení tohoto sanačního úvěru.
*** krátký revolvingový úvěr
problém nastává v případě, kdy si podnik na splácení minulého revolvingového úvěru vezme u banky nový krátkodobý revolvingový úvěr = stálé nahrazování novým revolvingovým úvěrem (ročním), až vzniká neschopnost jej celý splácet
1 rok 2 rok 3 rok 4 rok
4) Hypoteční úvěry = je takový úvěr, který je poskytnut na zástavu nemovitosti. U těchto dlouhodobých úvěrů se vycházelo z toho, že jištění je zcela reálné. Pokud se poskytne hypoteční úvěr, je vždy nutno se zástavou nemovitosti přistoupit k posuzování hodnoty nemovitosti na základě tzv. tržního odhadu „v nouzi“, což je cena, kdy se klient dostane do problémů se splácením úvěru a nemovitost přejde na poskytovatele úvěru a ten uvažuje, že pro něj nemá žádný smysl a musí tuto nemovitost prodat v co nejkratším čase = předpokládá, za kolik jej bude moci prodat v případě realizace této zástavy.
Hodnota při prodeji v nouzi je řádově až o 1/3 nižší oproti běžné tržní hodnotě (skutečné ceně). Banka neposkytuje proto hypoteční úvěr v plné 100% hodnotě nemovitosti (zástavy). Banka si tak vytváří v maximální míře předpoklad pro návratnost všech peněz, které byly obchodovány prostřednictvím hypotečních úvěrů.
POZN.: Ve své podstatě se u nás všechny typy úvěrů (krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé) poskytují pouze na zástavu nemovitosti!!!
5) Osobní půjčky = představují úvěry na základě smlouvy o úvěru či půjčce, existuje celá řada těchto půjček fyzickým osobám. Banky v současnosti přistupují k této oblasti velice vstřícně => do určité částky 150-200 tis. Kč v případě 1 ručitele a dalších splněných podmínek, je předpoklad, že tyto půjčky budou splaceny.
Peněžní ústavy mají maximální zájem na získání fyzických osob tímto způsobem. Součástí těchto půjček jsou i hypotekární úvěry pro fyzické osoby určené na výstavbu, širší rozvoj těchto však brzdil zákon o hypotekárních a zástavních listech. Nastanou-li problémy se splácením ze strany fyzické osoby, pak předmět hypotéky přechází na poskytovatele hypotečního úvěru.
Úvěrový leasing
Jakákoliv peněžní i úvěrová činnost je rizikovou činností. Při poskytování úvěru hovoříme o úvěrových rizicích, kdy tato úvěrová rizika vznikají příslibem poskytnutí úvěru klientovi a končí splacením úvěru v plném rozsahu včetně úroků. Tato rizika se týkají všech úvěrových obchodů v plném rozsahu včetně všech dalších činností týkajících se aktivní strany bilance obchodní banky.
Proč podstupuje banka rizika? Podstatnější je však tyto rizika určitým způsobem minimalizovat. Banky postupují standardně v určitých krocích:
1) zkouška úvěrové způsobilosti
Když klient přijde do banky a žádá o poskytnutí úvěru, tak proběhne tzv. zkouška úvěrové způsobilosti.
a) právní postavení žadatele o úvěr – posuzuje se o jakou firmu resp. klienta jde = fyzická osoba, fyzická osoba zapsaná v obchodním rejstříku, obchodní společnost, akciová společnost, atd.,
b) banku zajímá výše základního kapitálu
c) je třeba zkoumat klienta i z hlediska ručení za své závazky u jednotlivých forem podnikání:
• fyzická osoba odpovídá za všechny své závazky svými budoucími příjmy a v podstatě je jim ponecháno pouze životní minimum
• u obchodních společností banky opět přihlíží k typu ručení dle jednotlivých typů společností
d) dále banky zkoumají i odpovědnost z hlediska právního postavení jednotlivých orgánů společností z hlediska řízení společnosti (statutární orgány)
e) zkoumá se osobní důvěryhodnost klienta – získávání referencí o žadateli o úvěr
POZN.: U nás se začal budovat přehled o velkých úvěrech a jak jsou spláceny + jak tyto firmy plní své závazky obecně.
2) hospodářská a finanční situace
Banka analyzuje situaci klienta (postavení na trhu – struktura, výše a vývoj odbytu), vývoj finanční situace, kdy by mělo být samozřejmé, že má firma u banky, kterou žádá o úvěr, vedeny dlouhodobé účty a tím může předložit minimálně 3-leté přehledy vývoje pohybu peněz na těchto účtech, pokud vykazuje úvěry, tak jak plní podmínky úvěrových smluv, a další….
3) podnikatelský záměr
V návaznosti na analýzu finanční analýzu banka sleduje a vyhodnocuje reálnost podnikatelského záměru a zejména jestli obsahuje příslušnou míru rizika a nejistoty ke kterým může při podnikání dojít. Pokud není podnik bance schopen doložit bilanci za poslední 3-roky, tak není spolehlivý a musí toto za něj garantovat zpravidla jiná osoba.
• Z hlediska úvěrové způsobilosti platí zásada, že každé posouzení (finanční situace, podnikatelského plánu) provádí minimálně dva pracovníci banky na sobě nezávislí a pokud se vyjádří kladně, tak je to splnění prvního kroku, a banka tak může začít s klientem jednat o poskytnutí úvěru.
• V návaznosti na provedenou zkoušku způsobilosti tedy banka přistupuje k tomu, že dá „příslib k poskytnutí úvěru“ a tím pro ni vzniká závazek, protože když v budoucnosti od této úmluvy odstoupí, tak má klient právo požadovat i náhradu škody (musí ji doložit).
• Limitace úvěrů – týká se především velkých úvěrů, kdy zákon obchodním bankám stanoví pravidla poskytování úvěrů v návaznosti na výši základního kapitálu, podílu osobám spřízněným (osob, které jsou s bankou spojeny), poskytování podílů akcionářům + toto mohou upravit i vnitřní pravidla banky.
Žádné komentáře:
Okomentovat