Avšak pro to, abychom mohli stanovit, zda užitek z jedné bagety je větší než z jiné bagety, nepotřebujeme separovat jednotlivé jejich složky.Stačí nám, když porovnáme určité skupiny spotřebitelských statků mezi sebou navzájem. Tyto skupiny spotřebitelských statků nazýváme spotřebitelské koše. Moderní ekonomie jde ještě o krok dál, a říká, že pojem užitek je vhodný jako reprezentace spotřebitelských preferencí pro spotřebitelské koše. Vše, čeho je zapotřebí pro stanovení spotřebitelské škály, je pravidlo, které přiřazuje vyšší číslo více preferovaným košům a nižší čísla méně preferovaným košům. Samotná hodnota čísel je nepodstatná. Říkáme, že škála je ordinální, představuje-li jednoznačné uspořádání preferencí jednotlivých spotřebitelských košů.
Základ současné teorie spotřebitele tvoří ordinální užitečnost, s níž lze vystačit i pro zdůvodnění klesající poptávkové křivky.
Moderní teorie spotřebitelské preference je založena nikoliv na hledání nejvyšší hodnoty nějakého ukazatele, ale na nalezení nejvíce preferovaného spotřebitelského koše v rámci omezeného důchodu spotřebitele. Porovnání spotřebitelských košů je založeno na určité axiomatice.
Axiom 1: Preference jsou úplné. To znamená, že pro každou možnou dvojici spotřebitelských košů
může spotřebitel stanovit jednu relaci: ApB (A je preferováno před B), resp. AB, BpA (A je preferováno před B), resp. BA, BI = A (B je indiferentní k A), resp. B=A.
Žádné komentáře:
Okomentovat