„Veškeré hospodářství znamená společnost; poznávati hospodářství znamená poznávati společnost. Proto jest starý spor o metodu hospodářské vědy nakonec pouze a jedině sporem o definici poměru hospodářství a společnosti, tj. sporem o definici hospodářství jakožto součásti společnosti. Hospodářství není totiž ničím ‚o sobě’, jest pouze jednou oblastí široce rozvětvené lidské společnosti ... národní hospodářství není samostatný, uzavřený celek pro sebe, nýbrž pouze částí většího celku – společnost … Proto není národohospodářská věda samostatnou vědou, nýbrž nalézá svůj základ v teorii nadřazeného celku, společnosti“ (Chytil, 1938, s. 88).
Na toto vysvětlení navázal zdůrazněním, že jsou dvě teorie (různá pojetí) společnosti, a to individualismus a universalismus, z nichž ta první ovládla téměř výlučně hospodářskou vědu.
Ve druhé části provedl Chytil kritickou analýzu Spannovy nauky a rozbor začal ujasňováním významu slova metoda s vědomím možného užití v nejrůznějším významu (metoda kausální, teleologická, normativní, universalistická, induktivní, deduktivní, srovnávací, statistická, experimentální atd.). „Všem je společné, že jsou určitým postupem, určitým způsobem postupu. Různiti se mohou tedy v tom, čeho jsou postupem“ (tamtéž, s. 104). Zdůraznil, že praktické nauky či úsudky jsou empirické.
Žádné komentáře:
Okomentovat