Jako další v pořadí vzniká Bradyho plán, ke kterému se přidaly různé akce Pařížského a Londýnského klubu věřitelů. Oproti předchozím již přistupuje na princip restrikce dluhového řemene. Navíc se zároveň s tím pokusil využít problém zahraniční zadluženosti jako nástroje k řešení některých jiných problémů rozvojových zemí, např. v oblasti ekologie. Dvě po sobě jdoucí akce Pařížského klubu věřitelů zmenšily u některých nejvíce zadlužených rozvojových zemí sumu dluhů (např. u Egypta, Argentiny) a totéž provedly i u některých bývalých zemí RVHP (např. Polsko). Nedá se sice říci, že výsledek tohoto plánu a akcí by nějak významně pomohl vyřešení dlužnické krize, ale tyto iniciativy byly přesto významné, a to hlavně v tom, že se začaly v mezinárodních jednáních nahrazovat ostře konfrontační polohy hledáním kompromisů a oboustranně přijatelných řešení.
Bohužel atmosféra ve světové ekonomice není v poslední době příznivá pro realizaci oficiálních iniciativ, neboť již několik let probíhá spíše nestabilní fáze vývoje světového hospodářství. Počátkem 21. století americké i evropské centrum vykazují jen malé tempo růstu a Evropská unie se potýká s finančně rozpočtovými problémy. Proto se předpokládá, že řešení problému mezinárodní zadluženosti bude spočívat spíše na druhém způsobu řešení.
Žádné komentáře:
Okomentovat