Jako důsledek dlužnické krize si svět zhruba v polovině 80. let konečně uvědomil, že podstata této krize nespočívá v přechodné insolventnosti jednotlivých zemí, ale že jde o globální problém, který je třeba řešit prostřednictvím mezinárodních finančních organizací (WB, IMF) a vlád rozhodujících kreditorských zemí, protože řešení si bude vyžadovat úpravu celého systému úvěrových, mzdových a kapitálových vztahů. Proto následuje v průběhu druhé poloviny 80. let řada opatření a snah o nalezení možnosti řešení mezinárodní zadluženosti. Tyto snahy můžeme rozdělit do dvou skupin. Jednalo se především o řadu oficiálních iniciativ multilaterálního rázu a dále o konverzní kapitalizační operace a techniky sekundárního trhu zahraničních závazků.
3.1. Oficiální iniciativy
Co se týká oficiálních iniciativ, bylo jasné, že splácení půjček a úroků podle původně uzavřených dohod přesahuje možnosti rozvojových zemí, proto bylo postupně vytvořeno a na mezinárodních fórech prezentováno několik plánů, které se zabývaly restrukturalizací dluhů včetně snížení úroků, částečným prominutím dluhů a poskytováním nových půjček.
Na počátku této etapy se objevuje Bakerův a Bradleyho plán, které navrhovaly poskytnutí nových půjček a restrukturalizace či prominutí dluhů zemím souhlasícím s ekonomickými tržně orientovanými reformami. Nakonec se však tyto plány neprosadily, protože nepřišly se zásadně novými formami regulace dluhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat