Mezi tyto termíny související s cennými papíry patří např. :

1) Nominální hodnota cenného papíru :
Jmenovitá hodnota cenného papíru je částku, která je na cenném papíru uvedena.Součet jmenovitých hodnot cenných papírů se musí rovnat hodnotě základního jmění.

2) Tržní hodnota cenného papíru ( kurz ) :

Kurz cenného papíru můžeme definovat jako cenu, za kterou se cenný papír kupuje nebo prodává na veřejném trhu.


3) Emisní kurz cenného papíru :

Emisní kurz cenného papíru můžeme charakterizovat jako peněžní částku, za kterou emitent vydává cenné papíry.Emisní kurz nemůže být nižší než jmenovitá hodnota cenného papíru.


4) Emisní ážio :

Emisní ážio představuje kladný rozdíl mezi emisním kurzem a jmenovitou hodnotou cenných papírů.


5) Emitent cenných papírů :

Emitentem cenných papírů je ten, kdo cenné papíry vydává ( např. podniky, banky, stát ).

6) Majitel cenného papíru :

Ten , kdo cenný papír poprvé zakoupí ( i jinak obdrží ) se stává majitelem cenného papíru.Ke změně majitele cenného papíru může dojít buď :

a) Převodem cenného papíru : Ke změně majitele dochází na základě smlouvy, nutná je způsobilost nabyvatele k právním úkonům.

b) Přechodem cenného papíru : Ke změně majitele dochází na základě jiných právnických skutečností ( např. dědictví ).

10. Parita úrokových sazeb a determinace měnového kursu v krátkém období na mezinárodním měnovém trhu.

Apreciace koruny proti dolaru v přítomném období, za předpokladu neměnného očekávaného měnového kursu koruna/dolar v období t, tj. pokles přítomného měnového kursu zvyšuje očekávanou míru výnosnosti dolarového depozita vyjádřenou v korunách.

Parita úrokových sazeb – gravitační centrum konstituování rovnovážného měnového kursu v krátkém období

Obr. str. 152

Rovnovážný měnový kurs se ustavuje v průsečíku vertikální křivky, která zobrazuje úrokovou sazbu na korunová depozita a negativně skloněné přímky, která zobrazuje očekávanou míru výnosnosti na dolarová depozita vyjádřenou v korunách. Gravitačním centrem konstituování rovnovážného měnového kursu je parita úrokových sazeb.

Pokud při přítomném měnovém kursu je očekávaná míra výnosnosti na dolarová depozita vyjádřená v korunách nižší než úroková sazba na korunová depozita. Držitelé dolarových depozit usilují o jejich prodej za korunová depozita. Vznikne přebytek nabídky dolarových depozit a přebytek poptávky po korunových depozitech: držitelé dolarových depozit začnou nabízet za korunová depozita více dolarových depozit a koruna proti dolaru apreciuje. Dojde k nastolení rovnováhy.

Důsledky změn úrokové sazby a očekávaného měnového kursu na rovnovážný měnový kurs v krátkém období

Obr. str. 154

Dojde ke zvýšení úrokové sazby na korunová depozita. Vznikne převis očekávané míry výnosnosti korunového depozita nad dolarovým depozitem. Dojde k apreciaci koruny proti dolaru, což zvýší očekávanou míru výnosnosti na dolarová depozita vyjádřenou v korunách tím, že zvýší očekávanou míru depreciace koruny v budoucnosti.

Humeův mechanizmus:

§ zastánce kvantitativní teorie (celk. cenová hladina v EKO je úměrná MS)

§ země sníží Im à růst Ex à opak v druhé zemi

§ platební bilance země, kt. ztrácí zlato, se zlepší (a naopak)

§ nakonec se znovu vytvoří rovnováha MO a FIN při nových relativních cenách

1) Plovoucí kurz

- měn. kurz určují pouze tržní síly N a P

- MD po $ je vysoká à růst ceny à pokles AD po dovozech + naše měna je levnější à růst vývozů

2) Řízený floating

- vláda intervenuje (angažuje se v kurzové intervenci), když prodává/kupuje vl. nebo cizí měny, aby ovlivnila měnové kurzy

- snaha o předcházení větším výkyvům nebo o udržení parity (vyhlášený cílový měn. kurz s jinými zeměmi)

- zvláštní případ: zavěšené kurzy – brettonwoodský systém (1945 – 1971) – země si stanovily pevné parity měn (zavěsily kurzy jeden na druhý)


B/ VÝVOJ MEZNÁRODNÍHO MĚNOVÉHO SYSTÉMU

1. BRETTONWOODSKÝ MĚNOVÝ SYSTÉM

- již v roce 1944 se sešli zástupci budoucích vítězných mocností na konferenci v Bretton Woods a dohodli se na vytvoření nového mezinárodního měnového systému, který fungoval od roku 1946 – byly zde vytvořeny dvě instituce: Mezinárodní měnový fond (úkolem je dohlížet na platební bilance a řízení kurzů jednotlivých zemí) a Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj neboli Světová banka (úkolem je půjčovat fondy k financování infrastruktur méně rozvinutých zemí);

- bylo rozhodnuto, že systém bude opět systémem pevných devizových kurzů (tzv. zlatý dolarový standard) – kotvou celého systému byl USD, který byl jako jediný přímo směnitelný za zlato a stal se hlavní mezinárodní rezervní měnou – jeho cena byla fixována na 35 USD za unci zlata – ostatní měny potom stanovily pevný kurz své měny oproti USD (tím i oproti zlatu);

- takto stanovené kurzy se mohly od zvolených parit odchylovat pouze v rozmezí ± 1% a v tomto rozmezí byly udržovány intervencemi na devizových trzích; pokud v některé členské zemi vznikl dočasný nedostatek deviz. rezerv potřebných k intervenování, MMF byl zavázán devizy poskytnout k zajištění obrany dané měny; pokud některé země získala při intervencích velké množství USD, mohla vyměnit získané USD za zlato při fixní ceně – pokud byly vyčerpán všechny možnosti obrany, mohla členská země po dohodě s MMF devalvovat nebo revalvovat;

- při vstupu do MMF musely země předat určité množství zlata a vlastní měny podle kvóty (dané velikostí a ekon. silou země) – tím získaly právo čerpat zdroje z tohoto fondu

- tento systém odstranil značnou část nejistoty z mezinárodního obchodu a mezinárodního investování – podpořil ekon. růst, přispěl k větší disciplíně hosp. politik členských zemí;

- v prvních 15 letech udržovat USD bez problému své postavení kotvy (především díky nekonvertibilite většiny světových měn a deficitu na BÚ USD); situace se začala obracet v 50. letech;

b) Absorpční přístup

– bere v úvahu důchodový účinek z keynesiánského modelu (ten platí pouze v situaci, kdy v ekonomice existují nevyužité kapacity a křivka AS je dokonale elastická) – domácí absorpce (A) = C+I+G ==== Y = A+NX ------- EX – IM = Y – A Þ přebytek BÚ znamená, že Y je větší než A, deficit znamená, že Y je menší než A – má-li devalvace odstranit deficit na BÚ, musí buď vzrůst Y nebo klesnout A


Devizové kurzy – bilaterální, efektivní, nominální, reálné
1. Nominální bilaterální kurz – cena zahraniční měnové jednotky vyjádřená v jednotkách domácí měny; vývoj tohoto kurzu je posuzován podle toho, zda se jedna nebo druhá měna zhodnocuje nebo znehodnocuje – procentní změnu devizového kurzu spočítáme:

%DE = (Et+1 – Et)/Et . 100

2. Reálný bilaterální kurz – poskytne informaci o vývoji kupní síly té které měny oproti měny druhé – reálný devizový kurz je třeba chápat jako cenu měny vyjádřenou ve zboží; nejčastěji se vyjadřuje jako index, který se vypočítá jako nominální deviz. kurz násobený zahraniční cenovou hladinou a dělený domácí cenovou hladinou:

R = E . P*/P

- výraz E.P* dává zahraniční cenovou hladinu v jednotkách domácí měny – proto reálný devizový kurz představuje poměr cen zahraničního a domácího zboží

3. efektivní (multilaterální) devizový kurz – kurz domácí měny oproti koši měn zemí, které představují hlavní obchodní partnery dané země – měří se jako index a uvádí, zda se určitá měna za určité období zhodnotila nebo znehodnotila oproti váženému průměru (koši) jiných měn

a) nominální efektivní devizový kurz (IW)

, kde wi označuje váhu i-té měny v koši

b) reálný efektivní devizový kurz (Rw) – je nominální efektivní kurz násobený příslušným průměrným cenovým indexem hlavních zahraničních obchodních partnerů domácí země a vydělený cenových indexem domácí země

Předpoklady fungování:

a) země musí udržovat fixní kurzy (aby se deficity a přebytky platební bilance promítly do změny měnových (zlatých rezerv)

b) nesmí provádět sterilizaci devizových intervencí

c) cenové hladiny by se měly vyvíjet v souladu s kvantitativní teorií peněz

d) měla by platit Marshall-Lernerova podmínka

e) měla by existovat nulová mobilita kapitálu

- dnes je jisté, že mnohé předpoklady byly splněny jen částečně a vyrovnávání PB probíhalo i jinými způsoby (např. existovala značná mobilita kapitálu)


1. Keynesiánský model vyrovnávání bilance na BÚ

- (Harrod, Machlup) = keynesiánský důchodový přístup k platební bilanci – tvrdí, že cenový efekt vyvolá pouze část přizpůsobení platební bilance a zbývající část je realizována změnami reálného důchodu – představuje aplikaci Keynesových myšlenek na otevřenou ekonomiku – změny PB se odrážejí ve změnách AD, které vedou k multiplikovaným změnám reálného důchodu, které automaticky zajišťují částečné přizpůsobení PB

Ceny exportu a importu však na změnu devizového kurzu reagují rychle

– nominální cena importu po devalvaci roste; příjmy z exportu po určitou dobu mohou stagnovat nebo růst jen pomalu, zatímco výdaje na import okamžitě rostou – i poté, co jsou staré exportní a importní kontrakty realizovány, trvá určitou dobu, než se exportéři, importéři, výrobci i spotřebitelé přizpůsobí změnám relativních cen -–deficit na BÚ se proto vyrovnává jen pomalu a postupně
Přístupy k vyrovnávání platební bilance
A. Automaticky působící mechanismy
B. Mechanismy působící prostřednictvím hosp. politiky


A1. Automatický vyrovnávací mechanismus v systému pevných kurzů
1. Automatický cenový vyrovnávací mechanismus (D. Hume – 18. st., období zlatého standardu, měnové kurzy byly určeny zlatými paritami a mohly vzniknout pouze min. odchylky od těchto zlatých parit)

- podstata – dvě země, mezi kterými probíhá mezinárodní obchod – u domácí země vznikl deficit na BÚ a u zahraniční země přebytek – v deficitní země došlo k odlivu zlata a snížení peněžní zásoby, zatímco v přebytkové zemi k přílivu zlata a ke zvýšení její pen. zásoby – to způsobilo pokles vnitřních cen v deficitní zemi a růst vnitřních cen v přebytkové zemi – došlo ke zvýšení exportu z deficitní země a snížení importu, což vedlo k postupnému vyrovnávání platební bilance (v zemi, která měla původně přebytek, vedlo zvýšení cen k růstu importu a snížení exportu, což postupně přebytek zlikvidovalo a vedlo k vyrovnanosti nebo pasivnosti její bilance, dokud opět nezačal působit vyrovnávací mechanismus).