Od nástupu do školy až po počátky dospívání probíhá velmi dynamický rozvoj poznávacích procesů – ať jde o čití, vnímání, paměť či komplexnější duševní projevy jako je myšlení a obrazotvornost. Rozvoj těch to funkcí je evidentně vázán i na možnosti jejich aktivního cvičení.
Čití a vnímání -v průběhu dětství probíhá rozvoj funkcí jednotlivých analyzátorů a po nástupu do školy se ještě zdokonaluje zraková a sluchová diferenciace. Jemnost rozlišování barev narůstá od 6 do 14 let až o 60%, podobně narůstá i diferenciace světlosti.
Proces vývoje smysluplného vnímání senzorického pole (Binet)
- stadium prostého výčtu předmětů bez pochopení smyslu
- stadium popisu, při němž dítě předmět adekvátně charakterizuje, ale uvádí jen dílčí vztahy
- ve 3. stadiu je vnímaný obraz nahlížen již jako smysluplný celek
Nahodilost a nepročleněnost vnímání na počátku této fáze je v průběhu dětství postupně nahrazována analytičností, systematičností až posléze dospěje ke komplexnější schopnosti hlubšího porozumění situaci jako celku.
Pozornost -od sedmi do deseti let trvá délka koncentrace pozornosti při méně poutavé činnosti nejvýš 20-30 minut, po jedenáctém roce jsou pak žáci schopni vykonávat i nudnou činnost až 40 minut bez větších výkyvů. K aktivaci pozornosti může učitel přispět především – upoutat obsahovou pestrostí látky, její uspořádání, návazností, přiměřeností i rozsahu látky.
Okruh zájmů o mimoškolní činnosti se u dospívajících rozšiřuje, ale oslabuje se jejich zájem o vlastní učební činnost. Není to způsobeno zpomalením rozumového vývoje, ale tím, že nastupuje mnoho různorodých zájmů, kterým se dospívající může věnovat. Vztah k vyučovacím předmětům závisí na osobnosti a populárním výkladu učitele. Přesto můžeme v tomto období vytipovat žáky, kteří jsou schopni samostatně myslet a pracovat, a na druhé straně žáky, kteří ještě nejsou schopni orientovat se a logicky zvládat náročnější celky.
Už v tomto období můžeme hovořit o nadání, které chápeme jako souhrn několika schopností, předpokládající úspěšné vykonávání určité činnosti se zaměřením na určitý obor lidské činnosti. V období mezi jedenáctým a patnáctým rokem dochází k intenzivnímu rozvoji všech rozumových schopností. Dospívající je schopen operovat v oblasti myšlení nejen se složitými pojmy, ale pracuje i s úsudky. Rozvoj abstrakce a zevšeobecňování se projevuje jak ve vyjadřování, tak v samotném systému učení. Poznatky o světě i o životě logicky zařazuje do určitých vztahů a systémů a vytváří hypotézy.
Dospívající nejenom poznává, ale také hodnotí. Největší rozvoj zaznamenává řeč a pod vlivem intenzivní četby se slovník pubescenta ve srovnání s minulým obdobím nesmírně rozšiřuje. Na základě toho se už v této době setkáváme s pokusy o umělecké ztvárnění slov nebo vět do uměleckého projevu – verše nebo prózy.
V souvislosti s vysokou úrovní myšlení se rozvíjí i logická paměť, takže dospívající je schopen nejenom dokonale pochopit to, co se učí, ale zpracovat učební látku tvůrčím způsobem. Přestože rozvoj poznávacích procesů nabývá tak vysoké úrovně, školní prospěch dospívajícího se často snižuje!. Jedním z důvodů je nedostatek soustředěné pozornosti, což je pro toto období typické a dalším je i to, že pubescent se příliš zabývá sám sebou.
Uvědomuje si, že přestává být dítětem, snaží se jednat a chovat se jako dospělý a nepřeje si, aby s ním bylo nakládáno jako s malým nerozumným dítětem. Zároveň si však uvědomuje, že dospělým v mnohém nestačí. To vede k nespokojenosti se sebou samým i s okolními lidmi a to vše je provázeno vnitřním neklidem. Tento protest proti jednání okolí se projevuje v řeči a jednání pubescenta (odmlouvání, prostořekost, drzost, neposlušnost).
Právě v tomto období je třeba zdůraznit, že výchovně vyučovací proces může být úspěšný jen tehdy, když učitel vytváří příznivé a přiměřené podmínky pro tvořivou činnost žáků, když ji stimuluje, když používá takových metod, které odpovídají úrovni vývoje jejich psychiky. Jestliže si učitel chce získat autoritu u žáka tohoto věku, je třeba, aby si uvědomoval zvláštnosti tohoto období. Za předpokladu, že dospělí uznávají osobnost dospívajících a jednají s ním téměř jako se sobě rovným, umožňují mu překonat pocity nejistoty, které vyplývají z biologických změn a posilují jeho pokusy o samostatnost. Možností samostatně jednat a rozhodovat se do jisté míry překlenou určité potíže mezi starší a mladší generací, které by jinak vyústily do konfliktů. Jsou to vztahy vzájemného respektování.
Už v období puberty by se měl dospívající naučit vážit si názoru dospělých, přijímat jejich poučení a jejich argumenty. Dokáže to však pouze tehdy, když se nesetká z jejich strany s podceňováním, ironií nebo jiným nevhodným zacházením. Právě v tomto období by měli dospělí být dětem vzorem hodným napodobení. Kritiku dospělých přijímá mladý člověk pouze v tom případě, jestliže jsou sami pro něho vzorem. Jinak kritiku nepřijímá a prožívá ji jako urážku.
Ve vztazích v vrstevníkům se projevuje dospívající velmi kamarádsky a tyto vztahy se upevňují stejně u chlapců jako u dívek, i když hoši ve srovnání s dívkami se sdružují ve větších skupinkách. Dívky jsou přijímány do skupinek chlapců pouze výjimečně. Ve vztahu k druhému pohlaví můžeme pozorovat jisté změny, které jsou založeny na stejných zájmech dívek a chlapců a na jejich základě vznikají pak první lásky. Zájmová činnost hraje v životě dospívajícího důležitou roli a souvisí s utvářením jeho světového názoru a plánů do budoucnosti. Jeho poznávací činnost již přesahuje rámec učebních osnov a zaměřuje se na určité činnosti, kterými se pubescent zabývá hlouběji (studium technické literatury nebo historie, astronautiky, umělecké literatury apod.) Taková činnost však nemusí mít ještě spojitost s jeho budoucí profesí. Zájem o budoucí profesi podporují teprve určitější a přesnější představy pubescenta, které vznikají na základě exkurzí a návštěv určitých závodů a podniků. Teprve touto zkušeností je mladistvý schopen diferencovat své vědomosti a znalosti na potřebné a nepotřebné, na důležité, zbytečné, na žádoucí a nezajímavé.
Literatura: PhDr. Eliška Krejčíková – Kapitoly z dětské psychologie pro učitele
Státní pedagogické nakladatelství Praha 1982
Doc. PhDr. Otto Čačka – Psychologie dítěte
SURSUM & HROCH Tišnov 1994
Žádné komentáře:
Okomentovat