- podle evolucionistů se psychika "vynořila" u organismů na určité úrovni vývoje-psychika slouží přežití stejně jako např. imunitní systém zajišťující obranyschopnost nebo kosterní svalstvo zajišťující pohyb- reguluje na úrovni subjektu základní vztahy mezi organismem a prostředím- pomáhá adaptovat se na prostředí
- permanentní regulátor přítomné i budoucí řeči a chování
- interakce duševních funkcí a procesů- duševní vlastnosti, schopnosti, dovednosti
- integrovaný celek duševních jevů a duševní činnosti člověka, tvoří celek/ jednotu s fyziologickými procesy organismu
- vlastnost mozku odrážející specifickým způsobem realitu formou psychické činnosti a jejích funkcí (pocitů, citů, představ,…)
- za dvě hlavní složky jsou považovány chování (vnější výraz v určitých pohybových komplexech) a prožívání (vnitřní, subjektivní dění), při čemž jejich jednota je podstatným znakem psychiky a vypovídá o její funkci
- rozlišujeme psychiku: a) sensomotorickou- odráží rozdílné vlastnosti prostředí
b) percepční- odráží složité jevy
c) intelektuální- postihuje vzájemné vztahy a zákonitosti
Funkce psychiky:
- pomáhá organismu lépe se přizpůsobit prostředí
- socializace
- zabezpečuje jedinci plánovitě měnit své okolí
Vědomí
- W. Wundt: „Vědomí je všeobecné spojení duševních zážitků.“
- C. H. Judd: „Vědomí je to, co má každý z nás, když vidí a slyší, cítí libost nebo bolest, když si něco představuje či rozvažuje, nebo když se rozhoduje k činu.“
- je to psychický stav jedince, který je schopen reagovat na podněty, vnímat, myslet a tyto procesy si uvědomovat- vědění o něčem, uvědomění si sebe sama
- nezbytným předpokladem vědomí je bdělost- stav, kdy se organismus nenachází ve stavu spánku, komatu, nebo není v narkóze ; nemají ho děti do tří let věku a lidé se sníženou inteligencí
- Podle J. Kilstroma má vědomí dvě hlavní funkce - umožňuje nám sledování svého okolí i sebe sama a taktéž ovládání obojího
- Díky vědomí můžeme plánovitě (což je důležité slovo) zahajovat a ukončovat svou činnost
- vědomí je jen jednou z fcí mozku- neurofyziologicky spočívá v integraci různorodých impulzů, jejich koordinaci v uspořádaný funkční celek- význam mají i rozdíly funkcí mozkové kůry v oblasti pravé a levé hemisféry: LH: lokace řečové, znakové a symbolické funkce, uvědomování si prožívaných dějů
PH: uvědomování si neverbálních dějů- probíhá teprve po přenosu a zpracování v LH
- obě hemisféry fungují koordinovaně
- Kolektivní (společenské) vědomí- soubor představ, citů, tužeb…, které jsou dány společenským soužitím (ne individuálně)
- Skupinové vědomí- souhrn psychických jevů společných členům skupiny, navenek se projevuje např. výrazy s posunutým významem
- Změněné vědomí- vnímání, myšlení a cítění je změněno (ovlivněno) okolnostmi- hypnóza, meditace, psychotropní látky, sny, denní snění či snížená bdělost (únava)
- Symbolické vědomí- nejrannější doba dětského dotazování- symbol je prapočátek obrazové představivosti, ta je v dospělosti předpokladem umělecké tvorby
- úžina vědomí= rozsah toho, co můžeme mít současně ve vědomí
- disociace- jestliže asociace znamená spojení mezi dvěma nebo více psychickými obsahy, pak disociace je odštěpení obsahu nebo obsahů; disociovat mohou jednak nepříjemné či traumatické zážitky, které by jinak vzbuzovaly úzkost; dále se to týká i zautomatizovaných dovedností - např. zavazování tkaniček u bot, chůze nebo řízení auta (pokud tyto činnosti probíhají standardně, jsou odsunuty do předvědomí a kapacita vědomí je volná pro něco jiného); všechny obsahy předvědomí jsou nám kdykoli v případě potřeby dostupné.
Nevědomí
- nevědomí/ podvědomí je souhrnné označení pro všechny duševní obsahy, které jsou v daném okamžiku mimo vědomí jedince-aktivita/mentální stav, jejichž příčin si osoba není vědoma, momentální ztráta vědomí (mdloba, koma,…)
- koncept nevědomí hraje důležitou roli v klinické psychologii
- pojem nevědomí zavedl a posléze rozpracoval Sigmund Freud
- obranné mechanismy vytěsňování zatlačují do nevědomí naše emočně bolestivé vzpomínky, touhy, strachy, pudy- neuvědomujeme si je, ale přesto ovlivňují naše chování; uplatňují se ve snech
- podle Freuda jsou tyto touhy a impulzy zatlačené v nevědomí hlavní příčinou psychických poruch- zavedl metodu psychoanalýzy, kdy se tyto konflikty ega a superega vytáhnou do vědomí, pacient se s nimi konfrontuje a může se uzdravit- metoda je založena na volných asociacích (psychoanalytik nežádá pacienta, aby mluvil o určitém tematu, ale vybízí ho, aby sděloval zcela volně všechno, co mu přijde na mysl- terapeut nevnáší do léčby nic osobního, pouze pacient určuje postup analýzy)
- nevědomí se projevuje v nevědomé motivaci- člověk má nevědomou potřebu a nevědomě hledá nevědomý cíl, nezná skutečné účinky svého jednání
- Jung rozdělil nevědomí na:
a) personální= potlačené osobní zážitky- sem patří komplexy (pocity viny, selhání; jejich vznik je připisován psychickým traumatům a nadhodnoceným ideám)
b) kolektivní= zkušenosti celého lidstva (projevuje se v pohádkách, mýtech, náboženstvích…)
Osobnost
- 80 různých definic
- v běžném životě chápeme osobnost jako někoho, kdo vyniká v oboru; psychologie pokládá za osobnost každého z nás
- osobnost je souhrnem vlastností, procesů, postojů, návyků a stavů, které z každého jedince dělají individuum jedinečné svými psychickými, biologickými a sociálními vlastnostmi- souhrn vrozených (dědičnost) a získaných dispozic (prostředí, výchova)
- tento souhrn vlastností osobnosti představuje charakter, který se projevuje ve společensko-mravní stránce chování a jednání jedince a je ovlivněn socializačními činiteli: sociálním tlakem (jednání v souladu se standardy, přizpůsobení tomu, za koho bych byl rád považován), osobním očekáváním a kontrolou impulzů (trestů)
- osobnost se utváří už v prenatálním věku, k prudkému rozvoji dochází v dětství
- v osobnosti každého z nás existují vnitřní rozpory, konflikty a protiklady (mezi rozumem a city, pudem a vůlí,…)- to je prospěšné, protože to vytváří napětí potřebné k učení člověka- to vede k vývoji osobnosti
- osobnost se přetváří během biologického zrání (puberta, menopauza) a vlivem osobních zkušeností
- na vlastnosti osobnosti mají vliv především malé sociální skupiny (rodina, školní třída,…) a profesní činnosti
- projev osobnosti: 3 složky:
a) schopnostní/ zkušenostní/ dovednostní- jak dobrý je výkon
b)dynamická- motivace, zájem a charakter
c) temperamentová- jakým způsobem činnost provádí, jak ji prožívá
Složky osobnosti
- tělesné vlastnosti
- psychické procesy- celek osobnosti
- psychické stavy- odlišují jedince od ostatních
- dílčí psychické předpoklady (vědomosti, dovednosti, …)
- psychické vlastnosti- temperament, schopnosti, …
Použitá literatura:
Marie Vágnerová: Úvod do psychologie. Praha, 1999
Milan Nakonečný: Lexikon psychologie. Praha, 1995
Norbert Sillamy: Psychologický slovník. Olomouc: Univerzita Palackého, 2001
Žádné komentáře:
Okomentovat