Z hlediska zdrojů vytýkal Spannovi

Z hlediska zdrojů vytýkal Spannovi zejména to, že nepostihl význam rakouské školy pro chápání hospodářské problematiky. V těchto pasážích vyjádřil Chytil i své hodnocení, když uvádí: „položila důraz na jednotlivce a jeho úvahy a hledala v nich východisko pro výklad hospodářských relací. Nazývá se právě proto, že obrací pozornost k subjektu, subjektivismem. Domnívala se však, že je psychologickou teorií a nedospěla k uspokojivému výsledku, zejména nedovedla vůbec vyložit problematiku finančněvědní, protože ztotožnila hospodářský subjekt se subjektem psychologickým. Vypracovala však svojí naukou o mezním užitku určité rudimenty nauky o myšlenkovém postupu pod maximálním účelem, k němuž jest rekurovati při výkladu hospodářského pořádku. Jakkoliv tato nauka trpí mnoha vnitřními vadami, je nedůsledná a do důsledků nepropracovaná, znamená, jak již řečeno, základní pokrok ve vývoji hospodářské teorie“ (tamtéž, s. 313 – 314). Vytýkal Spannovi, že nejdříve základní myšlenky přijal a později je odmítl (mezní užitek), ale v konečném výkladu tvoří výklad rakouské školy základní rámec jeho názorů na principy hospodárnosti. Současně ale ponechává v základech výkladu klasické chápání hospodářskovědní problematiky, tedy prvky nesourodé a neslučitelné. Ovlivňovala jej i německá historická škola, zejména A. Müller (německý romantismus, podle Chytila), a to především tendencí chápat národní hospodářství jako organický celek a povšechně také verbalismem.