V konečném hodnocení Chytil byl velmi kritický, ale vzhledem k původně formulovanému problému vzájemného poměru universalismu a teleologické metody věcný:
„Nacházíme sice u Spanna rudimenty teleologické metody, avšak provázené řadou chybných závěrů, dále neustálé zdůrazňování, že je třeba vše chápati jako sečleněné, podrobný a přesný popis metody však chybí. Jeho metodologie hospodářské vědy vyčerpává se hlavně bojem proti individualismu, vniklým z nepochopení podstaty klasické nauky hospodářské, zdůrazňováním sociologismu, z něhož však se nevyvozují žádné důsledky a bojem proti psychologismu… Spann vyšel z názoru – o sobě správného – že hospodářská teorie je teleologickou. Než tento názor sám nestačí k pěstování vědy, pokud se má zato, že podstata teleologické teorie je zachycena uvedením relace prostředek – účel. Osudným pak pro Spanna bylo, že místo, aby noeticky pochopiv problém, zkoumal podrobně podstatu teleologie, proměnil ji v universalismus a spokojil se s názorem, že v pojmu celku nalezl vyřešení otázky“ (tamtéž, s. 308 – 309).
V závěrečné části práce se Chytil soustředil na kritiku Spannovy hospodářské teorie. Vyslovil názor, že pokus o založení nové metody vyplynul spíše z pohnutek filozofických než potřeby nalézt novou cestu schůdnou pro řešení daných empirických problémů, které nemohly být uspokojivě řešeny dosavadními metodami. Jinak je, podle Chytila, těžko vysvětlitelné, že po založení metody se nesoustředí na systematickou aplikaci metody na hospodářskou problematiku.
Žádné komentáře:
Okomentovat