Obdobně jako v oblasti právní teorie se otázka metody a metodologie stávala jedním z dominujících témat vědy národohospodářské. Významnou roli sehrávalo těsné spojení, často založené na osobních kontaktech a studiích, kterými do Brna i Čech pronikal vliv rakouské školy, která se ovšem již tehdy setkávala s rostoucí kritikou. Vlivným byl i dopad učení německé historické školy a její třetí generace. Do českých zemí pronikalo i standardní pojetí metody a výklad neoklasické ekonomie. Skutečně ucelený výklad teleologického poznávání publikoval K. Engliš v roce 1922 ve svých Základech hospodářského myšlení. Stejně jako u Weyra je i Englišův výklad úzce spjat s Kantovou noetikou, od které je odvozena jeho teleologická metoda přesahující základní rámce forem poznávání I. Kanta.
Vedle již výše uvedené kritické reakce na, dle jejich hlubokého přesvědčení, neuspokojivý stav metody národohospodářské vědy, se do procesu konstituování promítl i další dominující aspekt spojený se samotným pojetím národohospodářské vědy. Šíře nezbytného kontextu, kterou systémově zakomponoval A. Bráf, formulovala postoje a myšlení obou zakladatelů metody brněnské školy, tzn. Fr. Weyra i K. Engliše. Bráf kladl důraz na pojetí národohospodářské vědy jako disciplíny zabývající se hospodářskou stránkou lidského společenství (viz Bráf, 1913). Samotné hospodářství chápal jako uspokojování lidských potřeb statky, přičemž člověk se snaží postupovat účelně, tzn. dosáhnout užitků (prospěchů) poměrně nejvyšších pomocí obětí poměrně nejnižších. Vedle rozměru, který se stal výchozí i dominující v neoklasické ekonomii, se stala součástí Englišovy národohospodářské vědy a ekonomie brněnské školy dimenze společenská.
Žádné komentáře:
Okomentovat