Takto chápaná souvislost vychází z předpokladu, že kvalita dodatečných jednotek VF se nemění. Jestliže se mění výnos z dodatečné jednotky VF, mění se i výnosnost daného VF. K vyjádření výnosnosti VF slouží tzv. průměrný produkt (AP), který získáme podělením celkového produktu TP počtem jednotek použitého VF.
Je-li kvalita dodatečných jednotek VF shodná, zůstává ještě problém poměru mezi používanými VF. Je-li v našem případě rozsah půdy dán, pak při dané kvalitě kapitálu existuje právě určité množství práce potřebné k jejímu obdělávání, po jehož překročení mezní produkt práce začne klesat - prosazuje se působení zákona klesajících výnosů. Výnosnost VF práce ( měří se pomocí AP) však ještě poroste, ale klesající mezní produkt si vynutí i pokles výnosnosti VF.
Zákon klesajících výnosů se prosazuje v krátkém období. Platí, že při dané kvalitě VF se výrobce snaží o dosažení jejich optimální kombinace ( v rámci nejrůznějších reálných omezení, např.peněžní – lze pořídit pouze určité množství VF). Změní-li se kvalita faktorů nebo omezení, pak se optimalizace přesouvá do nových podmínek a zákonitost se může projevovat v jiných proporcích.
ZKV se vztahuje výlučně k případům zvyšování množství používaného jednoho faktoru. V praxi se běžně setkáváme s případy zvyšování množství všech VF, jejich rozsahu.
K němu dochází v delším časovém období a množství všech VF se zvyšuje takovým tempem, aby byla uchována jejich optimální proporce. Podle toho, co platí pro vztah mezi změnou vstupů a změnou výstupů rozlišujeme výnosy z rozsahu:
Xk 2.Xk
p TP1 2.Yp TP2 TP2 > TP1
Zl 2.Zl
Žádné komentáře:
Okomentovat