Významnou okolností je, že v keynesiánské ekonomii není odvozován vývoj úspor a investic výlučně z úrokové míry. Citlivost investic na úrokovou míru je snížená a úspory jsou funkcí důchodu. Proto úroková míra není faktorem schopným zabezpečit automatickou obnovu rovnováhy finančního trhu.
Rovnováha v tomto modelu však není úplná, musíme předpokládat, že na trhu VF a trhu peněz a kapitálu je také rovnováha
Utváření rovnováhy v klasickém modelu
Klasický model fungování ekonomiky a utváření její rovnováhy vysvětluje E jako vnitřně stabilní systém vykazující schopnost pružného obnovení rovnováhy. Rostoucí (i) stimuluje domácnosti k tvorbě úspor, plně závislé na (i) jsou i investice (nepřímo úměrně). Pružnost změny úrokové míry (i) zabezpečuje vyrovnání úspor a investic. Případný růst či pokles investičních výdajů musí být za těchto podmínek doprovázen poklesem či růstem výdajů na spotřebu. Celkový objem poptávky se nemění. Snížení cen VF stimuluje E k plnému využití výrobních zdrojů. Výstup ekonomiky (skutečný produkt) se vrací na úroveň potenciálního produktu. Pokles cen finální produkce obnovil úroveň reálné mzdy. Ke změně došlo pouze v úrovni nominálního produktu. V klasickém modelu je zdůrazněn závěr, že cenový mechanismus zareaguje na podnět v podobě změny úrovně AD tak, že navrátí skutečný výkon E na úroveň q*.
Žádné komentáře:
Okomentovat