Státní rozpočet zachycuje příjmy, výdaje a jejich vztah v daném období. Podle způsobu je rozlišován deficit cyklický a strukturální. Ta část deficitu, která je výsledkem diskrečních (záměrných) opatření, se označuje jako strukturální deficit, část odrážející vývoj přebytku výdajů nad příjmy v průběhu hosp. cyklu je označována jako cyklický deficit.
Strukturální deficit ukazuje vztah příjmů a výdajů za předpokladu, že by E fungovala na úrovni q*.
Cyklický deficit zachycuje dopad hospodářského cyklu, tzn. měří změny v příjmech, výdajích a jejich vztahu, které vznikají v důsledku toho, že se E pohybuje nad nebo pod úrovní q*. Vestavěné stabilizátory mají být konstruovány tak, aby v období vzestupu vytvářely přebytek na straně příjmů a v období recese byl s jejich fungováním spojen vznik deficitu (cyklický).
Strukturální deficit je vyvolán uplatňováním expanzivní fiskální politiky, kdy výdaje přesahují příjmy. K získání chybějících prostředků vedou dvě –negativní- cesty:
1. vláda si vypůjčí na finančních trzích, stává se konkurentem soukromých investorů v poptávce po volných peněžních zdrojích, omezuje dostupnost fin. prostředků a zdražuje úvěrové zdroje, tím způsobuje vytěsnění soukromých investic.
2. vláda emituje dodatečné peníze prostřednictvím CB, tím se neodůvodněně zvyšuje množství peněz v E, čehož důsledkem je inflace. To se označuje jako monetizace deficitu. Jeho hrozba je důvodem posilování nezávislosti CB.
Žádné komentáře:
Okomentovat